Adaptace budov na změny klimatu je nevyhnutelná

Změna klimatu je společenským politickým problémem číslo jedna. Čeští politici se nás sice snaží od této debaty držet dál, ale že i v České republice dochází k nárůstu průměrné teploty zapřít nemohou. Prokazatelně se zvyšuje počet tropických dní a nocí, snižuje se úhrn a distribuce srážek a zažíváme úbytek spodních vod. Toto se samozřejmě dotýká i městského nebo chcete-li sídelního prostředí.

Do roku 2040 stoupne průměrná teplota v České republice zhruba o 1 stupeň Celsia, do roku 2060 to bude o 2,5 stupně Celsia. Postupně ubude ubývat mrazivých dnů a na horách bude výrazně méně sněhu.

Když se pozorně podíváme na tuzemské stavební předpisy je zřejmé, že úspora energie, přehřívání budov a celková kvalita vnitřního prostředí, se v minulosti řešila jen okrajově. Bohužel ani moderní budovy nemají dostatečně vyřešenou kvalitu vnitřního prostředí. Samotnou kapitolou je nárůst efektu tepelného ostrova. Je nepochybné, že budovy je třeba na změny klimatu připravit.

Je potřeba změnit nároky na tepelně technickou obálku budovy tak, aby zajistila celoroční stabilitu vnitřního prostředí. Minimalizovat prosklení fasád a využít účinná stínění. Budovy by měly pracovat s akumulačními schopnostmi takovým způsobem, aby dokázaly přecházet přílišné tepelné zátěži v letních měsících a zároveň pracovat se ziskem energie ze slunečního záření v měsících zimních.

Místo nadměrného osazování systémem chlazení, je příhodnější budovy vhodně umisťovat do krajiny, využívat okolní zeleň a především instalovat zelené fasády a zelené střechy. Pro správnou adaptaci budov na změny klimatu, je potřeba se také zabývat volbou vhodných materiálů a stavebně konstrukčních řešení, a to jak v interiérech tak exteriérech.

Bez nové legislativy se dopředu neposuneme

Do této kategorie spadá i systém šetrného hospodaření s vodou, a to jak dešťovou, tak šedou. Takovou agendu je zapotřebí podpořit odpovídajícím stavebním zákonem a prováděcí vyhláškou.

Městské prostředí má stejný vliv na budovu, stejně jako budova sama o sobě ovlivňuje okolní městské prostředí. Tento vliv je nejvíce patrný během letních měsíců, kdy ve městech bez dostatku zelených a vodních ploch, hrozivě roste teplota. Tato situace se setkává s efektem tzv. tepelného ostrova, protože městská zástavba má obvykle vyšší teplotu než okolní krajina.

Příroda je schopná sluneční paprsky pohltit, město ho odráží

V Praze se například zvýšení teploty v letních měsících odchyluje o 2,5 stupně Celsia oproti venkovské krajině. Na tom je patrné, že vegetace má významný vliv na množství slunečního záření, které dopadá na zemský povrch. Uvádí se, že dvě třetiny záření jsou v přírodě pohlceny vegetací a pouze jedna třetina je odražena do prostoru. Ve městech je to zcela jinak. Asfaltové a betonové plochy více než dvě třetiny tepla absorbují, a to vede k přehřívání okolí. Okolní teplota se úměrně zvyšuje.

Na přímém slunečním záření poblíž prosklených budov dosahuje teplota až 50 stupňů Celsia. Na střechách výškových budov, kde jsou umístěny klimatizační jednotky i 75 stupňů Celsia. Naproti tomu pod stromy dosahuje teplota podstatně nižších hodnot, obvykle mezi 20 až 30 stupni Celsia. Městskou zástavbu vzhledem ke klimatickým změnám neohrožuje pouze vysoká teplota, ale i vysoká koncentrace CO₂, prachových částic a jiných škodlivých plynů.

Méně skla a betonu, více zeleně

Jedná se o uzavřený kruh. Budova, která není adaptovaná na změny klimatu se uvnitř přehřívá, proto jsou její uživatelé nuceni využívat chladící a klimatizační jednotky, které odvádějí horko z budovy ven do okolí, čímž dosahují jejího dalšího přehřívání. Nemluvě o prosklených a betonových fasádách, které významně teplo pohlcují a následně tak zvyšují teplotu okolí.

Pokud chceme docílit snížení negativního vlivu okolního prostředí na budovy a opačně, musíme adaptovat nejenom venkovní prostředí, ale i změnit podmínky v samotných budovách. Jedině ucelená a vzájemně provázaná koncepce městského prostředí může zmírnit dopady klimatických změn.

Oldřich Janeba