Hliněné cihly jsou jedním z nejstarších stavebních materiálů, které člověk používá, a to již od dob Babyloňanů před více než 5000 lety. Díky své trvanlivosti, konstrukční schopnosti, energetické náročnosti a vlivu na životní prostředí je také stále jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů.
Trvanlivost a údržba
Cihla je nenáročný na údržbu, trvalý a odolný stavební materiál, který nehnije, nerezaví, nepálí, nekoroduje, nerozpadá se a nepodporuje růst plísní. Protože se nikdy nemusí natírat, nevyžaduje použití nátěrů obsahujících těkavé organické sloučeniny.
Trvanlivost zdicích výrobků, jako jsou hliněné cihly, je uznávána normami a měla by být součástí návrhů obvodových plášťů budov. Cihlové bloky jsou nejen trvanlivé, ale přispívají rovněž ke konstrukci budov, které zůstávají v koloběhu materiálů dlouhodobě použitelné. Při správném rozpracování detailů minimalizuje použití hliněných cihel riziko předčasného selhání stavebních prvků a náklady na životní prostředí. Vzhledem k tomu, že k největšímu poškození dochází na vnější straně budovy, je zásadní dobrý návrh obvodového pláště budovy.
Kromě trvanlivosti materiálu je pro zajištění dlouhé životnosti budovy zásadní vlastní sestava stěnového systému. Vnější cihlové stěny jsou navrženy s drenážním prvkem nebo drenážní dutinou, která je navržena tak, aby odváděla vlhkost, která prostupuje stavebními materiály nebo uniká nedostatky v oknech a jiných prostupech, zpět do exteriéru.
Vzhledem k trvanlivosti zdiva a zděných konstrukcí jsou cihlové budovy často ideálními kandidáty na opětovné využití budov, což umožňuje, aby byly cihlové bloky po opatrné demontáži znovu použity nebo znovu využity. Cihlové zdivo vychází příznivě i z analýzy životního cyklu, která zahrnuje spotřebu materiálů, stavebních prací a energie.
Využití zdrojů
Výroba cihel je jedním z nejefektivnějších způsobů využití surovin k výrobě konečného produktu. Hlavní složka cihel, jíl, je klasifikována jako bohatý zdroj a obvykle může být jíl v lomu využíván nejméně 50 let. Díky těžbě hlíny a rekultivaci půdy na využití před těžbou může dojít k budoucímu rozvoji na půdě, která dosáhla dvakrát větší hodnoty, než bylo původně plánováno.
Zařízení na výrobu cihel – cihelny – se obvykle nacházejí v blízkosti zdroje surovin. Veškerý odpad z cihel se vrací zpět do výrobního procesu k výrobě nových cihel a mnoho zařízení využívá odpad z pálených cihel jako surovina, který nahrazuje část prvotních surovin a dále snižuje emise.
Pokud se odpadní pálené cihly nepoužijí jako šamot, lze je recyklovat nebo znovu použít na různé výrobky, jako je stelivo pro kočky; materiály na úpravu terénu pro tenisové kurty, baseballová hřiště nebo květinové záhony; staré, regenerované cihly pro stavbu nových budov; hnojivo a zásypy nebo kamenivo, takže nevzniká prakticky žádný odpad.
Nedávný pokrok ve výrobě cihel umožnil zavedení cihel se zvýšenou dutinou, které poskytují rovnocenné vlastnosti, pokud jde o odolnost proti pronikání vody a pevnost v ohybu. Cílem cihlářského průmyslu je snížit množství zdrojů používaných ve výrobním procesu. Voda používaná ve výrobním procesu neobsahuje žádné přidané chemické látky a během procesu vypalování se odpařuje zpět do vzduchu, ale stále se zkoumá další optimalizace využití vody.
Energetická účinnost a snížení emisí
Dlouhá životnost snižuje potřebu energie. Trvanlivost hliněných cihel a jejich více než 100letý životní cyklus snižuje potřebu výměny, čímž se eliminuje další výrobní energie potřebná pro výměnu výrobků. Výrobci cihel se snaží šetřit energií při procesu vypalování a v roce 2004 spotřebovali méně než 50 % energie potřebné k výrobě cihel ve srovnání s rokem 1981. Další úsilí o snížení spotřeby paliva od roku 2004 do roku 2020 dosáhlo přibližně 10 %.
Úspory paliva od roku 2004 rovněž vedly ke snížení emisí oxidu uhličitého přibližně o 145 075 tun. Emise do ovzduší jsou minimalizovány pomocí kontrolních prvků, jako jsou odlučovače instalované na komínech pecí. Prach je na pracovišti kontrolován pomocí různých filtračních systémů, vysavačů a vodních mlh.
Sociální dopad
Jelikož se hlína vyskytuje v přírodě, je ze své podstaty inertní, a to i když je formována do podoby cihel. Hliněné cihly jsou proto jediným obkladovým materiálem, který nevypouští žádné těkavé organické sloučeniny, což vede k lepšímu zdraví, pohodlí a produktivitě obyvatel.
Cihly mají rovněž vysokou zvukovou izolaci, poskytují dostatečnou třídu zvukové propustnosti, čímž chrání obyvatele před rušivým vnějším hlukem, a díky přirozené pevnosti a požární odolnosti cihel často zůstávají stát i v těch nejnáročnějších podmínkách. Cihly díky svým pasivně-solárním vlastnostem a tepelné hmotě využívají sluneční energii k vytápění a chlazení, takže v létě udržují v místnostech chlad a v zimě teplo.
Používání hliněných cihel ve stavebnictví má rozmanitou a rozsáhlou historii z mnoha důvodů. Kromě trvanlivosti a struktury napomáhá energetické náročnosti, nakládání s odpady a životnímu prostředí. Pokrok v těchto klíčových oblastech v posledních letech navíc zajistí, že budoucnost cihly bude stejně rozsáhlá.
-jik-
Foto: iStock
Nejnovější komentáře