V místech poblíž frekventovaných komunikací je pro stavebníky velké téma odhlučnění obytných objektů. Cihla jako materiál je v tomhle směru nenahraditelná, protože výborně tlumí hluky zvenku, ale i ty uvnitř, které vytváří člověk svou přirozenou činností.
Věda, která se zabývá zvukem uvnitř staveb, se nazývá akustika. Zkoumá zvukové vlnění, jeho šíření, vnímání zvuku sluchem a přenosem v prostoru. Stavební akustika se zaměřuje na dobré a nerušené podmínky poslouchatelnosti hudby a řeči v sálech. Dále také možnost eliminace nežádoucího šíření hluku mimo místnosti, či opačně z vnějšího prostoru do budovy.
Akustika zkoumá i zvukovou neprůzvučnost
Venkovní zdroje hluku jsou poměrné jasné, jedná se o zvuk z dopravních komunikací, popřípadě průmyslových provozů. Hluk uvnitř budovy bývá nejčastěji způsoben činnostmi člověka a provozem technických zařízení. Šíří se vzduchem i konstrukcemi. Pokud chceme správně stanovit podmínky z hlediska zvukové izolace, hovoříme o zvukové neprůzvučnosti.
Hluk, který vnímáme uvnitř budovy, vzniká mechanickými impulzy na samotnou konstrukci, například chůzí, pádem předmětů nebo průchodem vody v trubkách. Nejvíce sledovaný jev, je snižování přenosu kročejového zvuku od činnosti člověka. Ochrana spočívá v oddělení tuhé podlahové vrstvy od ostatních konstrukcí pružnou podložkou.
Odhlučnění výtahů vyžaduje zvláštní zásahy
Dalším zdrojem hluku jsou v budově i technická zařízení. Nejčastěji jsou to výtahy a vzduchotechnika. Zvuk se šíří jak vzduchem, tak přenosem vibrací do konstrukce, se kterou bývají strojní zařízení obvykle pevně spojena. V tomto případě ochrana vyžaduje zvláštní zásahy do konstrukce.
Zajistit ochranu před vnějším hlukem je nesmírně obtížné. Jediná účinná metoda je prevence, tedy nestavět dům v blízkosti hlukové zátěže. Už v projektu by měla být zmínka o ohledání terénu v tzv. chráněném prostoru stavby. Nejúčinnější ochrana spočívá v zajištění dostatečné vzdálenosti stavby od zdroje hluku. Pokud to možné není, nabízí se už jediná možnost, a to instalace protihlukových opatření. Většinou to nebývá levná záležitost.
Zákony jsou, limity existují, ale realita není dobrá
Ochrana lidského zdraví před hlukem je zakotvena v zákoně o ochraně veřejného zdraví, respektive v nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
Jiné hodnoty jsou pro denní dobu, tedy od 6 do 22 hodin a jiné pro zbytek noci. Základní limit je ve dne 50 dB pro jiný hluk než z dopravy a 40 dB v noci. U silniční a železniční dopravy je to o pět decibelů více. Pro hlavní silnice a ochranná pásma drah je to konce o 10 dB více. Speciální kategorie je stanovena pro tzv. starou hlukovou zátěž, tedy komunikace postavené před rokem 2000. Tam je podle hygieniků únosných dokonce 70 dB přes den a 65 dB v noci.
Pozor na starou hlukovou zátěž
Kolem poslední kategorie se zhruba před patnácti lety rozhořel tvrdý spor mezi vládou a ekologickými právníky, kteří tento výklad zpochybnili. Přestože jim odborníci dali nakonec za pravdu, a doporučili provozovatelům starých komunikací tuto zátěž odstranit, děje se tam jenom velmi pozvolna.
Speciální limit pro starou hlukovou zátěž byl navíc podle právníků stanoven především proto, aby bylo snadné limit splnit bez nutnosti zásadních stavebních úprav a nákladných investic. I když pomineme fakt, že už tak vysoký limit 70 dB je u mnoha silnic trvale překračován, tak podle hygieniků má už 70 dB trvalé negativní dopady na zdraví.
Kolem letiště stavte s rekuperací
Ochrana objetu před nadměrným hlukem se dá dosáhnout v zajištění dostatečné neprůzvučnosti obvodového pláště stavby a následném pořízení jednotky nucené výměny vzduchu, aby se minimalizovala nutnost otevírat okna. Ovšem kvalita bydlení tím utrpí v každém případě. Takový postup je nutné zvolit například v blízkosti letišť, kde ani protihlukové stěny problém neřeší.
Současná norma uvádí, že dělící konstrukce v bydlení musí mít schopnost nepropustit hluk o intenzitě 53 dB. Za dělící konstrukci je považována jakákoliv stěna, která nás dělí od souseda. Do toho se počítá i strop, podlaha nebo světlíky. Bohužel tato hodnota rozhodně nezaručuje komfort příjemného bydlení, zejména v klidnějších částech dne, kdy se ztiší hluk z venku.
A norma bohužel neplatí ani pro všechny místnosti, jenom pro ty, kde se předpokládá, že probíhá odpočinek, tedy ložnice, dětské a obývací pokoje. Pokud je kuchyň samostatná a není spojená s obývacím pokojem, už ochranu tohoto limitu postrádá. Je na tom podobně jako chodby, předsíně, koupelny, komory nebo šatny.
Divadla a přednáškové sály se bez akustiky neobejdou
Samostatnou kapitolou akustiky je opačný požadavek, to znamená, aby se zvuk nesl prostorem v plném rozsahu. Takovou potřebu mají učebny, divadla nebo přednáškové sály, kde je sledovaná hodnota právě dozvuk, tedy co největší srozumitelnost mluveného slova. V koncertních sálech je pro změnu důležitá poslechová kvalita hudebního projevu. Dosahuje se toho speciálními podhledy a dalšími prvky umístěnými na stěnách, které pomáhají zvuk nést prostorem v čisté a nezkreslené podobě.
Oldřich Janeba
Foto: iStock , archiv