Obnova památek patří mezi obtížné segmenty stavebnictví vzhledem k vysoké řemeslné náročnosti, nízké možnosti uplatnění mechanizace a systémových produktů, nutnosti dodržovat přístupy zachovávající nebo dokonce zvyšující hodnoty památek. Na druhé straně existuje v památkové obnově a restaurování potenciál, který dosud není plně využíván.
Obecně je přijímán fakt, že přibližně 80 % budov a konstrukcí budoucích měst již bylo postaveno, a tudíž se očekává růst poptávky po modernizacích a rehabilitačních aktivitách, které již dnes v Evropě představují 40 % stavební činnosti. Zásahy do památek vyžadují užívání kompatibilních materiálů, tedy stručně řečeno materiálů nepoškozujících památku. Inspiraci je třeba hledat u tradičních materiálů, které vykazují dlouhodobě prokázanou trvanlivost.
Památky byly stavěny z cihel, a proto i zedníci jsou při jejich opravách nepostradatelní. Jde i o kompozity s vápenným pojivem, modifikované přírodními vlákny, latentně hydraulickými přísadami i organickými přísadami. I užívání těchto materiálů vyžaduje často výzkum a přiměřený firemní vývoj. Opět jde o téma vhodné spíše pro malé firmy.
Vítězí tradiční postupy
V technologii jsme svědky snahy o znovuzavedení tradičních postupů a řemesel do realizací oprav památkových objektů. Jde např. o tesařské zpracování řeziva a konstrukčních spojů. To sice vyžaduje zvládnutí řemesla, ale firma, která umí nabídnout tradiční stavění, získává zakázky, které většinou přinášejí delší doby výstavby, a tudíž udržují větší zaměstnanost.
Navíc výrazně zlepšuje konkurenceschopnost na zahraničních trzích včetně třetích zemí. V neposlední řadě je možné tyto dovednosti předvádět veřejnosti či publikovat v médiích a přispívat tak výrazně k reklamě i marketingu. Nabídka služeb českých firem na zahraničních trzích v oblasti památkové péče a při rehabilitaci památkových objektů je stále cenově velmi atraktivní.
Např. jednotkové ceny oprav a restaurování omítaných fasád jsou ve většině zemí Západní Evropy zhruba 10x vyšší než u nás. Mnohé třetí země si mohou dovolit nákladné opravy památek, ale nemají potřebné kvalifikované odborníky, což platí zejména pro arabské státy.
Jde o podporu státu
V této souvislosti je třeba připomenout, že výše zmíněná kvalifikace umožňuje i rozšíření nabídky o provádění záchranných prací, zesilování a oprav památek po přírodních pohromách. Získání takových a podobných zahraničních zakázek ale vyžaduje patřičnou politickou podporu a vůli. V této oblasti naše zahraniční politika v posledních letech značně zaostává. Přitom právě vhodné spojení diplomacie s obchodem při opravách památek po přírodních katastrofách může mít silný multiplikativní efekt.
Údržba stávajícího domovního fondu
Ovládnutí tradičních technologií se neztratí ani při opravách a údržbě stávajícího domovního fondu. Pro malé stavební firmy se zde naskýtá možnost obsazení trhu aktivitami, obdobnými holandskému Monumentwachtu. Tento model včasných drobných oprav, na památkových objektech dotovaných státem a prováděných na „předpis“, se úspěšně šíří Evropou a měl by zakotvit i v ČR. Je podporovaný jak EK tak Evropskou technologickou platformou. Přírodní pohromy přináší i téma připravenosti objektů na tyto pohromy. Zvýšené nebezpečí vichřic vyžaduje zlepšení kotvení krytin a dalších střešních prvků.
Ve světě vede zemětřesení
Normativně je zatím podepřeno pouze zesilování staveb proti účinkům zemětřesení. Potřebné technologie v těchto oblastech stále ještě vyžadují výzkum, přestože již několik výzkumných projektů na toto téma běží nebo bylo ukončeno. Vyšší frekvence výskytu přírodních pohrom je dávána do souvislostí se změnou klimatu a stavebnictví by mělo nabídnout i produkty zmírňující dopady lokální změny klimatu. To zahrnuje i opatření ke zvýšení robustnosti památek a staveb obecně proti povětrnosti. A v jistém smyslu může zahrnovat i opatření ke zvýšení robustnosti proti teroristickým útokům.
Zateplení památek
Dalším aktuálním tématem je zateplování památek a snižování jejich energetické náročnosti. Odhaduje se, že úspora u památkových objektů je dosažitelná v řádu 30 % současné spotřeby. Nicméně řada souvisejících problémů vyžaduje vývoj speciálních technologií, které umožní energetické úspory na památkách realizovat.
Prostředky vynaložené do takového vývoje jsou však výhodně využitelné i pro řešení památkově nechráněných historických objektů v sídlech, kde by změna vzhledu fasád způsobila ztráty genia loci, např. problém zateplování hrázděného zdiva. Toto téma je opět vhodné pro firemní výzkum a vývoj s nadějí na zvýšení konkurenceschopnosti. V evropských městech se odhaduje na 3,5 milionů historických domů a stavební činnost zaměřená na opravy historických objektů a jejich modernizaci se pohybuje v řádech desítek bilionů EUR v jednotlivých větších zemích EU (Francie, Německo).
Jiří Kučera
Foto: iStock
Nejnovější komentáře