Stavba rodinných domů a novostaveb je díky pokroku ve stavebnictví rok od roku efektivnější a jednodušší. Přesto má stavba každého objektu svá úskalí, která se mohou projevit jak velmi brzy (již v průběhu hrubé stavby), tak s odstupem mnoha let.

Nejde ovšem o žádný nepřekonatelný problém – většinu problematických detailů lze vyřešit pečlivou přípravou před započetím stavby či pečlivou prací na stavbě. O které detaily se jedná?

Založení první řady zdiva

Pravděpodobně nejnáročnějším úkonem celé stavby je založení první řady zdiva, zvláště pokud se zdí z broušených cihel, které vyžadují maximální přesnost. Kámen úrazu se ovšem může skrývat i v dalších úkonech spojených se založením první řady zdiva, jak tedy správně postupovat?

Nejprve je vhodné si dle výkresu z projektové dokumentace spočítat přibližné množství cihelných bloků pro obvodové a vnitřní nosné zdivo, které bude třeba v rámci první řady použít. V této fázi je dobré počítat vždy několik tvárnic navíc kvůli dořezům – pokud je nepoužijeme, budou se hodit v dalších stavebních krocích. Dle množství palet pak můžeme odhadnout i potřebné množství pojiva. V chladném a sychravém počasí je doporučeno skladovat pytle v chráněném prostředí z důvodu zvýšeného rizika navlhnutí pytlů, což může v důsledku znamenat zhoršení vlastností hmoty.

Stejně jako při samotném zdění se spoléháme na systém zednických provázků. Mezi hranu cihly a zednický provázek se pro větší přesnost vkládá distanční hřebík, který zajistí minimální mezeru tak, aby se provázek nedotýkal cihel a následně nezkresloval přímost stěny.

Čtěte také: Pata zdiva: správné založení a ochrana zdiva před vlhkostí

První řadu, na rozdíl od dalšího zdění, ukládáme bez výjimky do vyrovnávací malty pomocí nivelačního přístroje a speciální zakládací sady. Jednotlivé cihelné bloky ukládáme vždy s ohledem na boční profil pero – drážka, aby do sebe sousední kusy bezchybně zapadly. Cihly do malty spouštíme shora, abychom jejich posunem nenahrnuli maltu do spár mezi dvěma bloky. Při finálním usazení používáme vždy gumovou paličkou.

Pro vytvoření správné rohové vazby se v případě Porotherm Profi používají doplňkové cihly (rohové, koncové a poloviční koncové). Ostatní typy cihel lze samozřejmě krátit, v takových případech je nutné použít vždy pilu a cihlu následně uložit řeznou hranou směrem do stěny a vzniklou svislou spáru opatřit maltou či zdící pěnou. Pozor, posledních několik centimetrů spáry u líce zdiva je nutné vyplnit maltou, abychom zajistili správnou přídržnost podkladu pro následnou aplikaci omítek.

Společnost Wienerberger pro své produktové řady nabízí i asistenční službu – zakládací technik společnosti odborně poradí nejen se správným zděním první řady, ale rovněž pomůže i s výškovým zaměřením desky, určí správnou výšku maltového lože, nastaví vodicí lištu i zkontroluje připravenou maltu před začátkem zdění. Následně samozřejmě dohlédne i na průběh celého zdění první řady, aby založení proběhlo skutečně dle doporučení společnosti a první řada byla uložena precizně.

Pokud budeme postupovat správně, vyhneme se možnému vzniku problémů ve vyšších řadách zdiva, které vznikají nepřesností založení a při stavbě zbytečně nutí k improvizaci. Ovšem pozor, i při soustředění na správné založení nesmíme zapomenout na otvory pro vchodové, terasové a vnitřní dveře, případně pro vrata garáže!

Převazba zdiva

Na zdivo a jeho kvalitu nemá vliv pouze přesné, poctivé založení. Například jeho únosnost významně ovlivňuje převazba. Ta je dána normou ČSN EN 1996-1-1. Norma uvádí vzorec, dle kterého cihla o výšce h  do 250 mm má mít vzájemný přesah ≥ 0,4 h nebo min. 40 mm (platí větší z hodnot) – což je právě případ broušených cihel Porotherm, které se vyrábí o výšce 249 mm. Dle vzorce tak vzájemná převazba odpovídá 100 mm. Pro nebroušené cihly, které jsou o něco nižší, pak tato hodnota odpovídá 95 mm.

V rámci zjednodušení celého procesu je ovšem výhodnější, a rovněž obecně přijímané a užívané, používat vždy stejný modul, který v případě cihel do 250 mm výšky odpovídá 125 mm – toto číslo totiž odpovídá například i doporučenému uložení kratších překladů.

Modul 125 mm je třeba dodržet u všech konstrukcí stavby, a to včetně polohy dveří a oken nebo velikosti vnitřních pilířů. Nebroušené cihly se ukládají do maltového lože naneseného po celé šířce cihel, broušené cihly se ukládají do tenkovrstvé malty. Tu se doporučuje nanášet pomocí nanášecích válců, nebo jiné přípustné metody, která zajistí správné nanesení v dostatečném množství a v požadované materiálové struktuře, což zajistí výslednou pevnost zdiva. Broušené zdivo je také možné ukládat na zdící pěnu Dryfix nebo Dryfix.extra, která se nanáší pomocí aplikační pistole pro montážní pěny. Při návrhu (a provádění) se nesmí zapomínat na fakt, že se modul 250 mm měří od vnitřního rohu zdiva – v rámci dodržení modulu proto lze použít doplňkové cihly či cihly řezat.

Kotvení příček

Časté chyby vznikají i při osazení vnitřních nosných a nenosných příček. Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k navazujícím stavebním konstrukcím. V obvyklých případech není nutné příčky během stavby stabilizovat či klínovat – správné vyzdění a připojení stěny např. pásovou kotvou v ložných spárách stačí. Při samotném osazování a připojování příčky se musí myslet nejen na zachycení zatížení působící na stěny, neméně důležité je při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí a dbát na protipožární, akustické či případně tepelně-technické požadavky kladené na hotovou příčku.

Boční vazbu příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vyzděním do vynechaných drážek nebo vložením nerezových kotev – stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček. Nerezové kotvy ovšem nelze zaměňovat s podobnými pozinkovanými kotvami pro sádrokartonové systémy. Rozdíl mezi těmito kotvami je zejména v jejich životnosti a pevnosti materiálu.

Související článek: Jak a z čeho zhotovit příčky

Umístění příček je třeba vzít v úvahu již při stavbě obvodových stěn, ale je možné provádět jejich kotvení i dodatečně, právě pomocí nerezových stěnových spon. V místě osazení stěnové spony pro příčku se do obvodového zdiva pilníkem vytvoří drážka. Kotva se ukládá do vrstvy zdící pěny či malty, překryje se další vrstvou pěny či malty a následně se ihned přezdí další řadou zdiva. Ze statického hlediska je tento způsob ideální, ale z praktických důvodů se využívá více až dodatečné zabudování spon. Spony v tomto případě ohneme do tvaru L v poměru stran 1:2 a v každé či každé druhé ložné spáře (dle doporučení statika) zatlačíme delší rameno spony do čerstvé malty stavěné příčky a to kratší přikotvíme k nosné stěně samořezným vrutem, plastovou natloukací hmoždinkou anebo pomocí vrutu s korozivzdornou úpravou a plastové hmoždinky. Pro tlustší příčky se používá dvojice kotev vedle sebe. Vyhneme se tak komplikacím při posunu vnitřních příček během výstavby.

Zmíněný poměr 1:2 je velmi důležitý pro zapamatování. Dle tohoto poměru nejen kotvu ohýbáme, ale i usazujeme. Kratší část je vždy umístěna na či v nosné zdi, delší je vždy zabudována v příčce. Rozdíl je tak pouze v umístění a ohnutí kotvy.

Provedení překladů a kastlíků

V rámci stavby rozdělujeme překlady vnitřní a vnější, ze statického hlediska pak nosné a nenosné. Rovněž je nutné odlišit překlady umožňující následnou montáž rolet a žaluzií, tzv. kastlíky. Zde je vhodné podotknout, že nosné překlady jsou nosné samy o sobě, nenosné se nosnými stávají až po vyzdění řady cihel nad nimi. Zde se objevuje jedna z velmi častých chyb hrubé stavby – při zdění řady cihel nad nenosnými překlady, přestože disponují systémem pero-drážka, je nutné promaltovat svislé spáry, aby následně došlo ke správnému přerozdělení zatížení a vytvořila se tlaková zóna překladu.

Samotné správné uložení překladů se občas může rovněž ukázat jako velmi problematické. Vrstva cementové malty pod překladem (a kastlíkem) je cca 10 mm, a pokud dodržujeme modul 250/125 mm, přesah překladu přes zdivo je min 125 mm. Vlastní vrstva malty je často podceňovaná (a překlad ukládán tzv. „nasucho“), což ovšem v důsledku může ovlivnit statické vlastnosti překladu či, v extrémních případech, poškodit komponenty hrubé stavby nebo výplně otvorů.

Při osazení kastlíku je nutné překlenout tuto nenosnou část stavby dalším, nosným překladem usazeným nad kastlík. Ten totiž nikdy nemůže a nesmí být brán jako nosný prvek!

Další problém při provádění roletových překladů a kastlíků se může projevit až dodatečně – při osazování stínící techniky. Vnitřní prostor kastlíku je vždy stejný, mění se pouze jeho délka dle velikosti stavebního otvoru. Klíčové je proto znát typ lamel žaluzií i rolet, protože co výrobce, to rozdílný rozměr paketu, který se do kastlíků montuje. Pro výběr správného rozměru vnitřního paketu se proto používají tabulky konkrétních dodavatelů, případně aplikace pro chytré telefony – pokud jimi výrobce disponuje. V případě schránky Wienerberger Porotherm Vario Uni platí, že pokud žaluzie/roleta požaduje paketu vyšší než 260 mm nebo širší než 175 mm, pak se konkrétní stínící technika do schránky nevejde.  Jiný dodavatel ovšem díky jiné konstrukci pakety může umět dostat více lamel na menší šířku/výšku – a jeho výrobek tak do schránky umístit půjde. A to je určitě lepší zjistit ve fázi projektu než při samotné montáži již zakoupených produktů.

Zdroj: Wienerberger

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *