V těchto dne probíhá po více jak 370 letech znovu obnova stavby „Mariánského sloupu“ na Staroměstském náměstí. Součástí této barokní pískovcové stavby jsou keramické cihly, přesněji „Cihly plné“ 290x140x65 pevnosti 100 Mpa s deklarovanou mrazuvzdorností F2 více jak 50 cyklů, deklarovanou podle normy EN 771-22. Cihly takových parametrů byly dodány z Cihelny Štěrboholy, poslední pražské funkční cihelny. Mariánský sloup se začal opětovně stavět 17. 2. 2020.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl raně barokní pískovcový sloup se sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculaty) na vrcholu a dalšími sochami na čtyřech soklech kolem sloupu. Tato památky byla postavena v roce 1650, jeho sochy vytvořil Jan Jiří Bendl. 3. listopadu 1918 byl sloup rozvášněným davem, který ve sloupu spatřoval symbol svrženého habsburského režimu. Jeho pozůstatky jsou uloženy v Lapidáriu Národního muzea.

Po jeho stržení, se okamžitě začaly objevovat snahy o jeho obnovení. Sloup byl postaven jako poděkování Panně Marii za úspěšnou obranu Prahy před Švédy na konci třicetileté války na podzim roku 1648. Obrazně se dá tvrdit, že díky této válce se vzedmulo cihlářství v ČR. Disponovali jsme velkým množstvím suroviny, znali jsme technologické postupy těžby a měli jsme základní surovinu pro polní pece a to bylo dřevo, jako hlavní palivo. Můžeme dále diskutovat o tom, jestli to pomohlo ke vzniku tzv. Hoffmanových pecí pro průmyslové rozšíření vypalování keramických výrobků.

Základní kámen v roce 1650

Základní kámen byl položen 26. dubna 1650 za účasti nejvyššího hofmistra českého království Bernarda z Martinic a zástupců pražské radnice. Sloup byl vysvěcen kardinálem Arnoštem z Harrachu, 13. pražským arcibiskupem a velmistrem řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Vysvěcení proběhlo dne 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Sochařskou výzdobu zhotovil Jan Jiří Bendl a jeho spolupracovníci. Kdo byl architektem se však nedochovalo.

Sloup byl postaven na třech stupních se schodištěm, a právě mezi prvním a druhým schodem jsou jako statický prvek použity právě plné cihly s extrémní pevností. Schod obepínal celý sloup ze všech stran.

Na horním stupni bylo kamenné zábradlí s kuželkami, sloupky a madly. V takto ohraničeném centru stál mohutný kamenný podstavec a čtyři pilíře pro sousoší andělů. Sloup i s pozlacenou sochou Panny Marie byl vysoký 15,83 m. Zajímavostí je, že v poledním stínu sloupu ukazoval tzv. pražský poledník, který sloužil k určení přesného slunečního času. V nárožích soklu stály figury andělů přemáhajících ďábly. Podstavec sloužil jako kaplička pro vzácný gotický deskový obraz Panny Marie Rynecké od neznámého malíře ze 14. století. Obraz byl nazýván druhým Paladiem země České.

Celá památka sloužila k modlidbám v době obléhání Prahy. Ten byl původně majetkem rodiny Misseroni, zbývající se broušením drahých kamenů. Dionýs Miseroni byl v té době správcem hradních sbírek. Jeho rodina vlastnila nárožní dům čp. 20 na Staroměstském náměstí.

Vzorem ke stavbě pražského sloupu (stejně jako například vídeňského z roku 1648) byl mariánský sloup postavený roku 1638 v Mnichově kurfiřtem Maxmiliánem I. jako díkůvzdání za zachování města během švédské okupace za třicetileté války.

Stržení sloupu v roce 1918

Mariánský sloup stál na náměstí celých 268 let, z toho tři roky společně s pomníkem mistra Jana Husa z roku 1915. Po vzniku samostatného Československa dne 3. listopadu 1918 byl stržen davem Žižkováků, protože v něm spatřovali symbol svrženého habsburského režimu. Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém Franta Sauer, který o události po promlčení činu zveřejnil písemné svědectví.

Sauer stržení sloupu připravil a zaštiťoval se podporou vedení České strany národně sociální a Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Ráno 3. listopadu navštívil velitele hasičů Josefa Hodana, kterému vzkázal od bratra Václava Klofáče a bratra Karla Kramáře, že hasiči mají strhnout mariánský sloup. Téhož dne se na Bílé Hoře konal při příležitosti výročí bitvy na Bílé Hoře shromáždění lidu, které pořádali národní socialisté a sociální demokraté. Stržení sloupu bylo naplánováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění.

Franta Sauer omotal lanem sloup, a když se průvod přiblížil, sociální demokrat Josef Stivín, který stál v čele průvodu, začal křičet: „Jen ho sejmi.“ Někdy se objevující informace o tom, že smyčku kolem sloupu vázala Milada Horáková, ty se však nezakládají na pravdě. Kolem sloupu a Sauera se začali shromažďovat lidé a snažili se Sauerovi pomoct. V tom přišel dav tvořený převážně z Pražanů, který se pokusil svržení sloupu zabránit. Došlo k bitce mezi odpůrci a příznivci kácení. Přišli i příslušníci četnictva, těm se však už svržení zabránit nepodařilo. Poté, co sloup padl k zemi, se dav vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl sochy na něm stojící naházet do Vltavy. Tomuto však už zabránili vojáci. Den na to odsoudil tento vandalský čin Národní výbor československý, který vydal příkaz, aby bylo upuštěno od jakéhokoliv ničení pomníků.

Vedení města Prahy začalo brzy uvažovat o navrácení sloupu. Krátce poté však měl do Prahy přijet prezident Masaryk a někteří zahraniční politici. Vedení města proto rozhodlo, že trosky sloupu a poničená a chybějící dlažba bude doplněna a sloup se prozatím nevrátí. Prezident Masaryk se vyjádřil takto: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás“.

Odlomená hlava Panny Marie, byla v 50. letech 20. století prodána ve Starožitnostech, nejmenovaným účastníkem, který ji zcizil. Odtud byla vykoupena Lapidáriem Národního muzea. Tam je vystavena stejně jako torza čtyř sousoší archandělů s ďábly, korintská hlavice sloupu a část kuželkové balustrády. Obraz Panny Marie Rynecké je v depositáři chrámu Matky Boží před Týnem.

Iniciativy pro obnovení sloupu

První návrh na obnovu Mariánského sloupu byl zveřejněn v novinách „Čech“ již 14. listopadu 1918. JUDr. František Nosek, poslanec a prvorepublikový ministr vnitra navrhl zřídit Odbor pro rekonstrukci Mariánského sloupu při Lidové akademii Lidové strany. Odbor uspořádal velkou výstavu o Mariánském sloupu v roce 1925. Současně probíhala celonárodní sbírka na obnovu sloupu. Její výtěžek byl nakonec využit pro stavbu kostelů na okrajích Prahy, zejména nového kostela Panny Marie královny Míru v Praze-Lhotce. Důvodem byla blížící se II. světová válka, která obnovu sloupu znemožnila. Další iniciativou, kterou ukončila válka, byla akce katolických studentů, sdružených v České lize akademické.

Po válce inicioval obnovu Mariánského sloupu katolický Orel. Po roce 1948 byla i tato iniciativa zmařena nástupem komunistického režimu. Další návrhy na obnovu sloupu převzali naši exulanti, kteří odešli do zahraničí po únoru 1948. Na 1. exilovém sjezdu Lidové strany v německém Ludwigsburgu v roce 1949 přijali usnesení o obnově Mariánského sloupu a zhotovení sochy Panny Marie. V v roce 1955, nechali zhotovit od italského sochaře Alexandra Monteleoneho mramorovou sochu Panny Marie. Díky svému původu dostala označení socha Panny Marie z Exilu a od roku 1993 se nachází v zahradě Strahovského kláštera.

Repliku sloupu zhotovil na základě výběrového řízení, vypsaného Společností v roce 2008, sochař Petr Váňa z Karlíku u Prahy s pěti dalšími kameníky, resp. s nově založenou Mariánskou kamenickou hutí. Dřík byl vyroben z kusu pískovce pocházejícího z Indie, kámen pro patku sloupu věnovalo italské městečko Vitorchiano, blok pískovce na sochu daroval český podnikatel. Dokončený podstavec s kónickým sloupem už několik let stojí v zahradě kláštera sv. Karla Boromejského pod Petřínem, kopie sochy Panny Marie u bočního vchodu do Týnského chrámu, schody, dlažba a balustrády spodní část jsou na paletách v depozitáři v Jaroměři.

Společnost pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, jejímž současným předsedou je Václav Dajbych, usiluje o obnovení sloupu na původním místě. Velkou nadějí bylo obnovení sloupu do 3. listopadu 2018, kdy uplyne sto let od stržení originálu. V říjnu 2015 proběh archeologický průzkum, jehož sondy měly ověřit stav základových konstrukcí v místě sloupu. V červenci roku 2017 vydal stavební úřad Prahy rozhodnutí o umístění stavby obnoveného Mariánského sloupu. Úřad dospěl k závěru, že jde o osazení výtvarného díla na své původní místo, které nepotřebuje stavební povolení. „Záměr prakticky navrací na Staroměstské náměstí část kompozice tohoto prostoru, jejíž funkce a umístění byly ověřeny dlouhým obdobím její existence“ stojí v odůvodnění rozhodnutí.

Dne 14. září 2017 po tříhodinové debatě za účasti občanů z obou názorových táborů Pražské zastupitelstvo projednávalo petice občanů pro a proti umístění sloupu – petici pro umístění sloupu podepsalo od roku 2012 zhruba 16 000 lidí; petici proti obnově sloupu založenou v červnu 2017 podepsalo zhruba 1084 lidí. Zastupitelstvo hlavního města Prahy odvolalo svůj souhlas s využitím pozemků na Staroměstském náměstí pro instalaci Mariánského sloupu. Usnesení zastupitelstva uložilo radě hlavního města Prahy učinit všechny právní kroky k rozvázání smluvních závazků týkajících se povolení stavby sloupu a dále k odnětí souhlasu Prahy s umístěním sloupu na náměstí do konce roku 2017.

Ing. Jan Fiala a marianskysloup.cz

Vložte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *