Nejčastější způsob zdění spočívá v tom, že se mezi cihlu a vnější omítku umístí izolant v odpovídající tloušťce. Může jím být vrstva polystyrenu, minerální vaty nebo slámy. V posledních letech se na trhu objevily cihly, které žádný izolant nepotřebují. Jsou vyrobeny tak, aby dokázaly nahradit jakoukoliv izolaci. Zdálo by se, že je vyhráno, a už nebude třeba nikdy žádný polystyren na dům lepit, ale tak jednoduché to není.
Zdění „dokonalou“ cihlou je velmi snadné, protože nevyžaduje ani vnitřní ani vnější omítku. Je snadné a pohodlné. Při stavbě ušetří čas i práci, a výrobci slibují, že později ušetří peníze za vytápění v zimě a chlazení v létě.
Všechno v jedné cihle
Takové cihly a tvárnice pro obvodové zdivo jsou vyrobeny ze stejného materiálu jako standardní pálené cihly, ale mají promyšlený systém dutin, které vyplňuje vložený izolant. Efekt tohoto technologického postupu spočívá v tom, že se v jedné technologii se dosáhne kombinace stavebního materiálu se zabudovanou tepelnou a zvukovou izolací. Největší benefit spočívá v úspoře vnitřního i vnějšího prostoru. Pokud zápasíte s nedostatkem místa, můžete se klidně vzdát cihly o síle 50 centimetrů a místo ní sáhnout po slabší cihle o síle 38 centimetrů, protože ta už v sobě má zabudovaný izolant.
Jednovrstvá cihla si poradí s vlhkostí
Výrobci tohoto jednovrstvého zdiva slibují trvanlivost, prodyšnost a rozměrovou přesnost, která by měla usnadnit rychlou výstavbu bez tepelných mostů. Cihla by neměla mít žádnou slabinu, protože garantuje tři základní parametry: maximální tepelný odpor, dobrou akumulaci tepla a vysokou paropropustnost. Izolační směs uvnitř cihel by měla být hydrofobní, čili nesmáčivá, ale zároveň paropropustná, takže vlhkost se dostane pouze do cihlového střepu, dál ne. Z něj se už jen odpařuje. To je podle zastánců této technologie největší přednost oproti vnějšímu zateplovacímu systému, kde hrozí srážení stavební vlhkosti ve zdivu a vzniku plísní. U jednovrstvého zdiva by se nic podobného stát nemělo. Vyhnete se také komplikacím s ptáky, kteří si rádi v izolaci vyklovou dutinu.
Jednovrstvé zdivo by nám mělo splnit všechny funkce, které od stavebního materiálu očekáváme. Tedy únosnost, požární odolnost, tepelně technickou a zvukově izolační funkci.
Výhodou je především to, že u tepelně izolačních parametrů máme jistotu, že nedojde k nalepení izolantu se vzduchovými bublinami. U těchto cihel stačí dát je na těsno vedle sebe a potom omítnout.
Achillova pata jednovrstvého zdiva spočívá v jeho realizaci
Při realizaci jednovrstvého zdiva je však nutné pečlivě hlídat realizaci. Každá prasklina nebo špatné drážkování může mít fatální důsledky. Stavební firmy nejsou na jednovrstvé zdivo dostatečně školené a pracují s ním jako s jakýmkoliv jiným materiálem. Nedbalost však může mít v tomto případě negativní dopady. Zatímco u klasické cihly se takové detaily překryjí zateplovací vrstvou, tady zůstávají pod omítkou otevřené a znamenají nezanedbatelný tepelný most.
Zdících systémů je celá řada a není naším zájmem jeden z nich vyvyšovat nebo ponižovat. Důležité je si uvědomit jejich výhody a nevýhody. S každým se pracuje jinak a každý má své specifika.
Není dobré, když má stavebník už vyprojektovaný dům, ale pak jde na veletrh a vybírá si zateplovací systémy podle toho, jak ho zaujmou. Záleží na mnoha aspektech a především spolupráci s projektantem. Jednovrstvé zdivo má nesporné výhody, ale pokud někomu primárně záleží na dosažení maximální optimalizace, je snadnější cestou klasická cihla a izolant, protože tam je možné tloušťku postupně navyšovat, aniž by se to výrazně projevilo v rozpočtu. U jednovrstvých cihel flexibilita tak veliká není, a v podstatě platí, že pokud projektant nebo energetický specialista špatně spočítá energetické ztráty, už ta možnost nápravy tak široká není.
-red-