Cihlový barokní most povstal z trosek

Úspěšná rekonstrukce patnácti obloukového cihlového mostu, pocházejícího z první poloviny 17. století, proběhla v letech 2019 až 2020. Historický most je součástí kulturní nemovité památky areálu letohrádku Portz Insel a nachází se v katastru města Mikulov na Moravě. Oprava tohoto barokního mostu byla součástí rozsáhlého projektu, který realizovalo město Mikulov společně s obcemi Sedlec a rakouským Drasenhofenem.

Financování projektu bylo kryto dotací z programu Interreg V-A Rakousko – Česká republika, ze státního rozpočtu ČR a dále z prostředků partnerů projektu. Most, který byl původně zcela ztracený v náletové vegetaci musel být zbaven této zeleně a následně jej dělníci museli doslova vykopat z nánosů zeminy. Po opravě se most stal jednou z nejvyhledávanějších památek Mikulova. Úspěch tohoto projektu korunovala soutěž Památka roku 2020, kterou pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Zde město Mikulov získalo první cenu v kategorii velkých rekonstrukcí nad 2 mil. Kč.

Ostrovní areál

Na ostrově v rybníku Portz vyrostl v první polovině 17. století areál letohrádku s bastionem a okrasnou oborou, hospodářskými budovami a rozsáhlým sklepením. Tento ostrovní areál, přístupný po dlouhém cihlovém mostu, propojený s městem Mikulov dva a půl kilometru dlouhým oboustranným stromořadím, byl mimořádným architektonickým dílem své doby.

Ještě koncem 19. století byl historiky označován za krajinářský klenot jedinečné krásy. Situování loveckého zámečku na vápencový suk vyčnívající uprostřed hladiny rybníka Portz (též zvaného Nový), vybudovaného na sklonku středověku, přineslo s sebou i otázku přístupnosti objektu přes rozlehlou vodní plochu. Zásobování stavby zámečku si lze stěží představit omezené pouze na dopravu materiálu po vodě. Je tedy na místě uvažovat o tom, že již době jeho výstavby, snad někdy ve dvacátých letech 17. století, existoval přístup na ostrov suchou nohou prostřednictvím mostu.

Také čtěte: Nejrozšířenějším materiálem po Zemi je cihla

Patnáct oblouků

Most byl situován do nejužšího místa rybníka, přesto dosáhl úctyhodné délky 95 m. Jeho šířka je 3,70 m. Tvoří jej patnáct půlkruhově klenutých cihelných mostních oblouků, oddělených subtilními pilíři s oboustrannými jehlancovými břity. Mostovku lemovala plná, asi 75 cm vysoká parapetní zídka. Krajní plně zděné úseky mostu zakončovala krátká rozevřená křídla s dekorativně tvarovanými nákolníky na koncích. Desáté pole mostu od jihu bylo původně tvořeno dřevěnou zvedací mostovkou; její existence je doložena ještě zobrazením na mapách z první třetiny 19. století, někdy brzy poté byla zrušena a prázdné pole bylo vyzděno v podobné formě jako ostatní části mostu.

I úsek mostovky v původně nevyplněném poli byl po zaklenutí opatřen vápencovou dlažbou. Během současné rekonstrukce, kdy byl také proveden archeologický výzkum, bylo zjištěno, že na kamennou dlažbu navazovala vrstva asi 5–10 cm drobného štěrku z vápence. Konstrukční řešení mostu bylo velmi promyšlené. Na část pilířů pod a mírně nad vodní hladinou byly užity velké opracované kamenné bloky, zbývající část byla provedena z cihel. Samotné mostní oblouky se směrem k patám dvakrát rozšiřují a v jejich vrcholech byly před líc vysazené cihly přitesány do dekorativního klenáku. Rovněž jehlancový tvar břitů byl získán finálním přitesáním cihelného zdiva. Jedinečně zachované zůstalo i řešení odvodnění mostovky skrze drenážní otvory vyložené obloukovými střešními krytinami – korýtky.

Sucho uškodilo

Postupný úpadek celého areálu s letohrádkem započal s vysušením rybníka Portz v letech 1855-1857 a pokračoval přetnutím bývalého ostrova železniční trati roku 1872. Přesto byl areál letohrádku udržován až do začátku druhé světové války. Po roce 1945 se však celé území stalo součástí střeženého pohraničního pásma. Severní část původního rybníka byla jako rybník Nový obnovena v roce 1953. V roce 1995, tedy až po opětovném zpřístupnění tohoto území, byl letohrádek společně s cihlovým mostem prohlášen za nemovitou kulturní památku.

Stavba mostu se tak dochovala zejména díky dnes již nenapodobitelné kvalitě cihel zručných mikulovských cihlářů 17. století. I když v průběhu staletí byla prováděna jeho základní údržba, vzhledem k nepřístupnosti celého území po 40 totalitních let došlo zejména působením náletové vegetace, jejího kořenového systému a nežádoucímu rozebírání mostu nezodpovědnými jednotlivci k podstatnému narušení některých jeho částí. Jeho rekonstrukce, provedená v letech 2019–2020 v rámci projektu Portz Insel, tak přišla na poslední chvíli.

Postupné objevování

Rekonstrukce mostu byla velmi náročná. Na počátku prací byly totiž oblouky mostu z větší části zahrnuty zeminou a most téměř zcela skryt v náletové zeleni. Bylo tedy nutné nejprve most odkrýt. To znamená, že byly vykáceny náletové stromy a křoviny, dále odtěžena zemina v okolí mostu, a také očištěna vozovka mostu od nánosů zeminy.

Teprve pak mohl být zjištěn skutečný rozsah poškození mostu. Samotnou opravu mostu lze rozdělit na dvě části. A to na opravu dochované původní spodní části mostu pod římsou na úrovni vozovky a dále na doplnění téměř zcela chybějícího zděného zábradlí mostu. Při obnově spodní části mostu byla snaha o použití co nejvíce původních cihel nalezených při opatrném skrývání zeminy v okolí mostu.

Nepřehlédněte: Při rekonstrukci Starého opatství zvítězila poctivá pálená cihla

Tyto cihly pocházející z první poloviny 17. století byly zhotoveny přímo pro stavbu mostu a jsou opravdu velmi kvalitní. Doplnění chybějícího zděného zábradlí mostu bylo z důvodu nedostatku původních cihel realizováno z jiných starších cihel, které pochází až z pol. 19. století. Zděné zábradlí bylo zpět obnoveno do jeho původní historické výšky zhruba 80 cm (dle nedatovaného historického plánu mostu) a část chybějící do výšky 110 cm, byla doplněna kovářsky pojatým zábradlím. Jde o konstrukčně jednoduché kovové zábradlí, které přiznává, že je ze současnosti a naplňuje tak podmínky současné legislativy.

Komplikace se vršily

V průběhu obnovy mostu se objevila také řada překvapení. Zajímavostí například bylo, že při očištění mostovky vozovky od nánosu zeminy, která místy činila až půl metru, byla nalezena původní vápencová dlažba pocházející z doby vzniku mostu (1. polovina 17. století). Tato dlažba byla tedy opravena, chybějící místa dláždění byla doplněna, avšak z důvodu ochrany je dlažba skryta pod novým mlatovým povrchem. Taktéž ve spodní části oblouků kleneb mostu byly zjištěny četné trhliny, které bylo nutné staticky zajistit.

Výrazněji oproti původnímu předpokladu byly rovněž poškozeny kamenné pilíře mostu, proto bylo nutné chybějící či poškozené opracované vápencové kameny nově zhotovit a doplnit. Po provedení výkopů a odtěžení zeminy kolem mostu došlo v průběhu prací k nastupování spodní vody, která tak musela být trvale odčerpávána. Při zimním přerušení prací včetně čerpání vody potom došlo k vyrovnání hladiny vodní plochy v okolí mostu s hladinou Rybničního potoka, který podtéká pod mostem a v určité etapě prací musel být přeložen do provizorního koryta. Bylo tedy vhodné upravit tu část projektu, která řešila vrácení toku do původního koryta potoka z jeho provizorní přeložky. Na základě této změny vznikla po ukončení prací v okolí mostu drobná souvislá vodní plocha a opravený historický most se tak může opětovně zrcadlit ve vodě.

Zaniklé komunikace

Kromě rekonstrukce mostu bylo nezbytné most také zpřístupnit a napojit jej na cestní síť. Ta sice v minulosti existovala, ale po 2. světové válce zcela zanikla a most byl až doposud zcela nepřístupný. Obnovené cesty se nyní napojují i na cyklotrasu od Mikulova a Sedlece (ve směru od Lednicko-valtického areálu) a návštěvníky dovedou až k rakouskému Drasenhofenu. Tím umožňují i napojení na rakouskou síť cyklostezek. V lokalitě byla dále pro orientaci návštěvníků vybudována také naučná stezka s odpočinkovými místy. Stezka tak cíleně seznamuje návštěvníky jak s historií, tak s významem obnovené památky, i celé lokality.

Mohlo by vás zajímat: K proměně vily přispělo i řešení fasády z cihel

Unikátní památka

Zrekonstruovaný historický most je možno považovat za jednu z nejvýznamnějších mostních památek v České republice. Toto dílo je výjimečnou stavbou ve všech směrech, a proto jej můžeme považovat za unikátní i v širším evropském prostoru. Vznikl jako součást promyšleného architektonického záměru spolu s ostatními stavbami na ostrově a tamními sadovými úpravami a jeho reprezentativní význam svou formou esteticky povyšoval. Most fascinuje svým stářím, ale nemá obdobu ani z hlediska volby použitého materiálu a konstrukčního řešení. Od běžných rybničních a říčních mostů se odlišuje nejen stavební formou, ale především funkcí.

Úspěch tohoto projektu korunovala soutěž Památka roku 2020, kterou pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Zde město Mikulov získalo první cenu v kategorii velkých rekonstrukcí nad 2 mil. Kč.

Provedenou rekonstrukcí se tak podařilo zapomenutou cennou památku zachovat pro budoucí generace. Více informací naleznete na: www.mikulov.cz/turista/cihlovy-most

-jik-
Foto: archiv města Mikulov