Všichni jsme se s tím pravděpodobně setkali! Ten nepříjemný bílý práškovitý povlak, který kazí vzhled cihlových budov. Co je příčinou tohoto jevu a co lze udělat, aby se mu zabránilo nebo aby se navrátil dřívější perfektní stav?
Výkvět je krystalický slaný povlak, který se vyskytuje na povrchu cihel, betonu a dalších zdicích výrobků. Je bílý, někdy zářivě bílý nebo téměř bílý. Výkvět je již mnoho let skutečným strašákem stavebnictví. Abychom si s výkvěty účinně poradili, musíme v prvé řadě poznat příčiny jejich vzniku. Výkvěty jsou důsledkem rozpouštění soli, která je obsažena v cihlách nebo v použité maltě. Pod vlivem působení vody nebo vlhka se rozpuštěné soli dostávají na povrch zdi a tvoří tam bílé skvrny. Těmto procesům napomáhá neúčinná ventilace v konstrukci zdi a zároveň hromadění vlhkosti v jejím vnitřku. Jak se výkvětům vyhnout?
Vše má vysvětlení
Tvorba těchto solných usazenin není nevysvětlitelným jevem, jsou to prostě ve vodě rozpustné soli, které pocházejí z různých zdrojů, aby kazily vzhled jinak krásných staveb. Aby mohlo dojít ke vzniku výkvětů, musí být přítomna voda, která rozpouští a transportuje soli na povrch cihel.
Příčinou vzniku výkvětů může být často voda z povrchu terénu. Aby tato voda mohla přenášet soli na povrch cihly, musí existovat kanálky nebo trhliny, kterými voda migruje. Při použití opravdu kvalitní cihly je menší pravděpodobnost, že si voda s obsahem solí najde cestu na povrch. Je zřejmé, že otevřené nebo poréznější cihly trpí tímto stavem mnohem více.
Když se slaná voda dostane na povrch cihly, vzduch ji odpaří a sůl zůstane na povrchu. Při nízké vlhkosti se voda může odpařit dříve, než se dostane na povrch konstrukce, a zanechat usazeniny soli pod povrchem, které nejsou vidět. Při vysoké vlhkosti je odpařování vody mnohem pomalejší, což dává větší příležitost ke vzniku výkvětů. V některých oblastech země byly zaznamenány výrůstky, které vystupují čtvrt až půl centimetru pod povrch cihel.
Za vším hledej vlhkost
Vzhledem k tomu, že vlhkost má určitý vliv na to, zda se soli objeví na povrchu cihel, je velmi pravděpodobné, že na výkvěty lze pohlížet jako na sezónní problém. Intenzita výkvětů se zvyšuje po velmi vlhkých zimách a v jarním období má tendenci se snižovat a v době, kdy se oteplí na letní měsíce, prakticky zcela zmizí. Tento cyklus událostí se bohužel může opakovat několik měsíců, případně i mnoho let, ale většinou se intenzita výkvětů až na výjimky snižuje.
Výkvěty solí se dostávají na povrch cihel vlivem vlhkosti a kapilárního působení. Množství a charakter usazeného materiálu se liší v závislosti na klimatu, vlhkosti a pórovitosti cihly.
Samotný problém výkvětů je znám již velmi dlouho a inženýři a vědci se jím zabývají mnoho let. Zdá se, že všechny studie se shodují na tom, že výkvěty pocházejí z více než jednoho zdroje a mohou se skládat z více než jedné nebo dvou sloučenin.
Co je tedy příčinou výkvětu?
Existuje mnoho zdrojů solí rozpustných ve vodě, přičemž některé z těchto solí jsou rozpustnější než jiné. Velmi častou příčinou vzniku výkvětů je pohyb podzemní vody do základů budov a kapilárním působením do zdiva.
Jestliže půdní podmínky prokazují přítomnost ve vodě rozpustných síranů, měla by být přijata opatření k omezení průniku této vody do zdiva. Nízká nasákavost je zdaleka nejlepším způsobem boje proti výkvětům. Pečlivě tříděné kamenivo, nízký poměr vody a cementu, dobré zhutnění a správné postupy při vytvrzování zajistí nízkou nasákavostí. Dokonce i suroviny, jako je písek a štěrk, mohly přijít do styku s vodou nebo půdou obsahující sůl, což může následně přenést sůl do hotové cihlové zdi. Je třeba poznamenat, že tyto soli se neodstraní rychlým omytím.
Dalším potenciálním zdrojem rozpustných solí jsou samotné cihly, jako jsou cihly. I když moderní výrobci eliminují nebezpečí tím, že vysoce rozpustné soli z hlíny vymývají a do výrobku je přidána baryová sůl, jako je uhličitan barnatý, který reaguje s případným zbylým síranem vápenatým. Víme, že při výrobě tímto způsobem cihly vykazují jen velmi malé známky výkvětu.
Skladování
Je rovněž dobré skladovat hotové cihly zabalené a mimo zem, aby se zabránilo absorpci vlhkosti. Ideální jsou europalety. Bylo i zjištěno, že výskyt výkvětů souvisí s typem použité malty. U určitého typu cihel a určité malty se výkvěty nemusí vyskytovat, zatímco u stejných cihel s jinou maltou může být zeď silně pokrytá bílými nánosy solí.
Výskyt sodných a draselných solí obvykle naznačuje původ portlandské cementové malty. Použití cementu s nízkým obsahem alkálií v maltě a spárovací hmotě pomůže omezit výskyt výkvětů na minimum, alespoň z tohoto zdroje.
Mějte na paměti, že cihly a všechny ostatní stavební materiály, které jsou v přímém kontaktu se zemí, jsou potenciálním zdrojem vodorozpustných solí. Této skutečnosti si všimlo mnoho výrobců stavebních materiálů a podniklo kroky k tomu, aby jejich výskyt co nejvíce omezili.
Jak odstranit výkvěty
Jednou z metod je použití tlakové vody nebo některého z řady přípravků, které jsou k dispozici u prodejců. Další metodou je kyselina mravenčí a následné vydatné propláchnutí čistou vodou. Kyselina aplikovaná na cihlové zdivo bez předchozího navlhčení může způsobit změnu barvy cihel a může se také zažrat do samotné malty. Další často používanou metodou je lehké opískování cihel za účelem odstranění odolných výkvětů. Nechat povrch cihly důkladně vyschnout a poté použít tuhý kartáč před opláchnutím vodou pomůže zabránit opětovnému pronikání soli do povrchu cihly.
Při pokusech o odstranění výkvětů z cihlových budov byly použity různé metody. Bylo zjištěno, že pokud jsou výkvěty způsobeny rozpustnými alkalickými solemi, rozpustí se tyto soli ve vodě nanesené na konstrukci a migrují zpět do ní. Tyto soli se pak při vysychání konstrukce znovu objeví na povrchu.
V současné době se uznává, že nejlepším způsobem, jak tyto rozpustné soli odstranit, bylo důkladné vykartáčování povrchu tuhým kartáčem. K odstranění výkvětů z lícní strany cihlových staveb však uspokojivě posloužila voda. Ve skutečnosti se výkvěty z povrchu cihlových budov často smývaly, pokud byly po určitou dobu vystaveny dešti.
Jestliže je povlak tvořen převážně uhličitanem vápenatým nebo síranem vápenatým, drží poměrně silně a je obtížné jej odstranit pouhým kartáčováním. Praxe, která se v tomto případě vyvinula pro cihlové a jiné zděné povrchy, spočívala v co nejdůkladnějším nasycení konstrukce vodou a následném omytí zředěnou kyselinou močovou, po kterém ihned následovalo alkalické omytí a poté omytí vodou.
Doporučená kyselina je pět dílů kyseliny chlorovodíkové na sto dílů vody nebo dvacet dílů octa na sto dílů vody. Doporučený alkalický mycí prostředek je zředěný čpavek pro domácnost.
Při použití kyseliny na výrobky z portlandského cementu je třeba dbát velké opatrnosti. Kyselina působí nejen na výkvěty uhličitanu vápenatého a síranu vápenatého, ale i na další sloučeniny vápníku a vytváří soli vápníku, např. chlorid vápenatý. Proto je velmi důležité neutralizovat kyselinu dříve, než začne působit na jiné sloučeniny.
Nepomůže-li nic, pak nastupuje omítka
Líc fasády ve středoevropských podmínkách vždy trpí mrazovými cykly. Přechody z teplot výrazně pod nulou (za jasné noci) do teplot nad nulou (ve dne díky slunečnímu záření) poskytuje každá zima mnohokrát.
Pokud do fasády ve dne nasákne voda z tajícího sněhu a ledu, cihla výrazně trpí krystalizací ledu, jehož objem je o desetinu větší než kapalné vody. Omítka na fasádě mrazem rovněž trpí, je však snadno opravitelná a je zvykem ji v pravidelných cyklech jedné generace obnovovat. Cihelná fasáda není snadno opravitelná, proto má kratší životnost než pro naše země typičtější omítané fasády.
-jik-
Foto: iStock
Nejnovější komentáře