Konstrukční zásady jednovrstvého cihelného zdiva

• 

Jednovrstvé cihelné zdivo je zdivo, které je vyzděno z pálených cihelných zdicích prvků (cihelných bloků) tak, že jeho tloušťka se rovná jednomu z půdorysných rozměrů použitých cihel, tj. buď jejich délce nebo šířce. Opět čerpáme informace z Cihlářského lexikonu.

Významným příkladem jednovrstvé zděné stěny je obvodová (vnější) zděná stěna zhotovená ze svisle děrovaných velkorozměrových cihelných bloků (tvarovek), jimž jsou věnovány jiné kapitoly této příručky. Na tomto místě jsou uvedeny jen jejich geometrické charakteristiky, které rozhodují o konstrukčním uspořádání stěn z nich zhotovených. Je potřeba rozlišovat cihelné bloky pro klasické zdění o výšce 238 mm, které se vyzdívají na normální nebo tepelněizolační maltu a broušené o výšce 249 mm, které se „lepí“ na speciální malty.

Obojí jsou cihly jednoúčelového použití např. s těmito rozměry: šířka je 440 mm (nebo též 400, 380, 365 či 490 mm), délka 247, 248 či 250 mm a výška 238 mm, resp. 249 mm. Boční plochy těchto cihel (kolmé na líce stěny) jsou tvarovány podle systému „pero + drážka“ a proto se zazubené styčné spáry tloušťky 3 mm nevyplňují maltou. Poměrná průřezová plocha svislých děr (označovaná častěji jako podíl děrování) je 50 až 57 %. Uspořádání děr společně s vhodnou objemovou hmotností střepu (materiálu) cihel jsou provedeny tak, aby stěna z těchto cihel zhotovená měla požadované tepelně-technické vlastnosti.

Pro zachování těchto vlastností je při zdění rohů a koutů stěn, v ostěních a u parapetů potřebné používat doplňkové tvary cihelných bloků. Doplňkové tvary – půlky, rohovky, koncové a nízké cihly – navíc umožní dosáhnout požadovaného rozměru stěny při dodržení pravidel pro tzv. vazbu mezi jednotlivými vrstvami cihel. Délka převázání velkorozměrových cihel v jedné vrstvě je oproti cihlám v obou přilehlých vrstvách minimálně 0,4násobek výšky cihel, v ideálním případě se rovná polovině délky cihel. Pro cihelné bloky o výšce 238 mm je tedy minimální délka převazby 95 mm, pro bloky s výškou 249 mm je minimální délka převazby 100 mm a polovina délky cihel je 125 mm.

Skladebná délka cihel

Skladebná délka cihel (ve směru délky stěny) a skladebná výška cihel jsou stejné, a to 250 mm. Půdorysný modul 250 mm je výhodný a osvědčený, a to i v případech, kdy svislé nosné konstrukce jsou jak zděné, tak i betonové. Z výškového modulu 250 mm a výšky cihel 238 mm vyplývá, že předepsaná tloušťka ložných spár by měla být 12 mm.

Tato tloušťka zcela postačuje k vyrovnání přípustných rozměrových tolerancí cihel a zajišťuje, aby v maltovém loži ležela celá cihla. U staticky namáhaných stěn a příček se ložná spára vždy promaltovává zplna. Z výšky broušených cihel 249 mm vyplývá, že tloušťka ložných spár po uložení broušených cihel do zdiva je cca 1 mm. Tyto cihly vyžadují přesné provedení speciální první spáry (založení na jednotné vodorovné rovině) a poté již tloušťka spáry 1 mm plně postačí k vyzdění celého podlaží při dodržení výškového modulu 250 mm.

Dodržení výškového modulu 250 mm je dosti obtížné, neboť poloha a rozměry oken vzhledem ke světlé výšce místnosti vyžadují možnost provedení zdiva různých výšek. Týká se to především výšek parapetů, výšek stěn pod úložnými plochami nadokenních a nadedveřních překladů a celkových výšek stěn. Jsou tedy potřebné i výšky zdiva mimo násobky modulu 250 mm. Proto se vyrábějí svisle děrované cihly tak zvaného nízkého řezu.

Výška těchto cihelných bloků je 155 mm a s vrstvou maltového lože 12 mm (tj. s ložnou maltovou spárou) tvoří výšku v jedné vrstvě cihel 167 mm, což jsou 2/3 výškového modulu 250 mm. Kombinací vrstev cihel s modulem 250 mm a vrstev cihel s modulem 167 mm lze navrhovat téměř libovolné výšky zdiva ve stěnách s otvory, požadované výšky vyzdívek betonových a ocelových skeletů vícepodlažních budov a vyzdívky nosných konstrukcí vícepodlažních hal.

Hodnoty možných výšek stěn dosažených kombinací vrstev s modulem 250 a 167 mm (s odstupňováním po 83 mm, tj. po 1/3 výškového modulu 250 mm) jsou uvedeny v následné tabulce:

Použití nízkých cihel pro výškový modul 83 mm

Výška zdi	Skladba vrstev – počet cihel na výšku
[mm]	Standardní vrstva	Nízká vrstva
↑	↑	↑
1500	6 x S	—
1417	5 x S	1 x N
1333	4 x S	2 x N
1250	5 x S	—
1167	4 x S	1 x N
1083	3 x S	2 x N
1000	4 x S	—
917	3 x S	1 x N
833	2 x S	2 x N
750	3 x S	—
667	2 x S	1 x N
583	1 x S	2 x N
500	2 x S	—
417	1 x S	1 x N
333	—	2 x N
250	1 x S	—
167	—	1 x N

Pro vyzdívání vnitřních nosných stěn jsou určeny svisle děrované cihly 497 x 200 x 238 mm, 372 x 240 x 238 mm, 247 x 300 x 238 mm. Pro tloušťky stěn 240 a 300 mm je možno použít univerzální nízké cihly 240 x 300 x 155 mm, které mají všechny čtyři boční plochy opatřeny mělkými drážkami. Svislé styčné spáry zdiva z těchto cihel se vyplňují maltou. Hodnoty možných výšek stěn uvedené v tabulce platí i pro zdivo z těchto cihel.

Zděná příčka

Klasickým příkladem jednovrstvé cihelné stavební konstrukce je zděná příčka (zpravidla nenosná) z plných nebo podélně děrovaných pálených cihel, a to buď z dvouděrových nebo víceděrových, popř. speciálních velkorozměrových příčkovek uložených v běhounové vazbě, kdy délky všech cihel jsou rovnoběžné s líci příčky. Délka převázání cihel se pak rovná polovině jejich délky. Nejmenší přípustnou délkou převázání cihel je 40 mm za současné platnosti podmínky pro vazbu uvedené u velkorozměrových cihel.

Pokud se pro vyzdívání vnitřních stěn a příček použijí cihly starších typů (CP, CV, CDm, Pk-CD apod.), bývají jejich rozměry odvozeny od modulu 300 mm. Tyto cihly se maltují i ve svislých styčných spárách.

Tloušťka ložných či šířka styčných spár se uvažuje 10 mm a všechny spáry se promaltovávají zplna. Významnou konstrukční zásadou pro provádění jednovrstvých zděných příček je jejich bezpodmínečné přikotvení k přilehlým svislým nosným prvkům, čímž se zajistí jejich stabilita proti překlopení. Přilehlými svislými nosnými prvky mohou být cihelné nosné stěny, cihelné nosné pilíře, betonové stěny a betonové nebo ocelové sloupy.

Ke zděným nebo betonovým stěnám nebo sloupům se zděné příčky připojují pomocí speciálních stěnových spon, které se k hotovému prvku připevní např. pomocí šroubů s hmoždinkami, nastřelením nebo případně zazděním.

Nosné cihlové stěny

V nosných cihelných stěnách nebo pilířích se pro připojení příček vynechávají drážky nebo kapsy. Při zdění příčky se do nich zasunou cihly, z nichž se příčka vyzdívá. V místech, kde nelze drážky nebo kapsy ze statických nebo jiných důvodů vytvořit (obvykle k tomu dochází u pilířů), vyloží se ze zdiva nosného prvku cihly označované jako ozuby. Takto řešená připojení se používají tehdy, pokud jsou výšky zdicích prvků nosných stěn a příček ve stejném výškovém modulu.

Způsob napojení na přilehlé konstrukce (podlahu, stěny, strop) je velmi důležitý u stěn, na které jsou kladeny vyšší akustické požadavky. Tzv. akustické stěny, nejčastěji oddělující místnosti bytu od jiných hlučných prostorů, se vyzdívají ze speciálních zdicích prvků, které většinou mají vysokou objemovou hmotnost, nebo naopak z lehkých zdicích bloků, které se vylévají cementovou maltou nebo betonem, novinkou jsou akustické zdicí prvky s objemovou hmotností do 1000 kg·m^-3 a speciálním děrováním. Stěny je potřebné po celém jejich obvodu od přilehlých konstrukcí oddělit akustickou podložkou či vložkou tak, aby se hluk z jedné místnosti nepřenášel tzv. vedlejšími cestami z dělicí stěny do těchto přilehlých konstrukcí a odtud dále do druhé místnosti.

Pozor na akustiku

Jakýmkoli zásahem do akustických stěn (např. vedením vzduchotechniky vedením kanalizačního či vodovodního potrubí stěnou, zasekáním elektroinstalačních krabic apod.) může dojít k tzv. akustickému mostu, který způsobuje nepřímý přenos zvuku. Všechna případná místa styků instalačních vedení s akustickou stěnou je proto nutné upravit pomocí vhodných izolačních materiálů.

Dalším z akustických mostů může být nesprávné napojení podlahy ke stěnám po obvodu místnosti. Podlahy v jednotlivých místnostech musí být tzv. plovoucí, tj. betonová vrstva podlahy se oddělí od stropní a stěnové konstrukce akusticky měkkou hmotou (nejlépe speciální minerální vlnou překrytou stavební lepenkou), která vytvoří oddělující vrstvu zachycující kročejové chvění.

-jik-