Pohled na okolí čerstvě dokončené stavby domu bývá obvykle tristní. Než vyroste zeleň, která potěší oko, potrvá to minimálně několik měsíců. Primárně tedy stavebníci řeší, kde na parcele zaparkovat auto a jak se dostat domů v neposkvrněných botách. Ti předvídavější už spojují terénní úpravy s přípravou na zahradní bazén či jezírko.
Dobré rady
Nepropustné plochy musí ctít dodržení mírného sklonu 1,5–2 % směrem od domu, ze svahu a do stran, což odpovídá zhruba 1,5–2 cm na 1 m. Do vyspádovaného místa se pak zpravidla zabuduje vpusť do kanalizace, u vjezdů se zhotoví tzv. lineární odvodnění, kdy se po celé šířce plochy instaluje žlábek s trubkou v nezámrzné hloubce a v „měkkém“ loži z písku. Vnější okraje zatěžovaných cest a ploch zpevněte vnějšími obrubníky.
Dejte si práci s „malůvkou“ budoucí zpevněné plochy v odpovídajícím měřítku, s ujasněním účelu a tím i předpokládaného zatížení, případně stvořte přímo kladečský plán. Cesty kolem domu, vedoucí k domu a také odstavné plochy a stání pro automobily i budoucí terasy je vhodné zaměřovat vždy směrem od stavby.
Stavba z dětských kostiček
Malé prvky (pálená dlažba) jsou poměrně lehké a mají tendenci pohybovat se. Proto se většinou kladou do 2,5 cm hrubé vrstvy cementové malty na utužovaném štěrkovém podkladu s tloušťkou asi 7,5 cm. Při větším zatížení je tloušťka štěrkového podkladu přibližně 10 až 12 cm, případně je štěrk možné nahradit 7 až 8 cm silnou vrstvou litého betonu. Spáry se zaplňují suchou maltou (písek a cement 1 : 3). Drť a říční oblázky se ukládají do 3cm vrstvy suché malty, podklad tvoří asi 8cm hrubá udusaná vrstva štěrku nebo směsi štěrku, hlíny a písku. Oblázky se přesypou suchou maltou a pokropí se vodou.
Budování terasy
Z domu lze na přilehlou plochu terasy vstoupit balkonovými dveřmi či francouzskými okny, případně skrz posuvnou stěnu. K oddělené terase v zahradě je nutné vybudovat osvětlené přístupové cestičky, ve svažitém terénu schodiště. Konstrukční řešení terasy ovlivňuje výběr vhodného materiálu.
▪ terasa přilehlá k objektu musí mít spád od domu minimálně 2 % (2 cm/1 m délky) kvůli odtoku srážkové vody a tajícího sněhu
▪ úroveň terasy u prahu francouzských oken nebo balkonových dveří má být vždy asi o 5 cm nižší, než je úroveň podlahy v interiéru navazující místnosti
▪ minimální šířka terasy by měla být alespoň 180 cm, což vychází z velikosti sezení u stolu pro čtyři osoby (180 × 180 cm)
Venkovní vytápění
Pokud nechcete při každém sněžení házet lopatou nebo startovat sněhovou frézu, můžete zvolit instalaci venkovního topného systému. Základem jsou speciální kabely, případně rohože, instalované pod dlažbou. Systém by měl fungovat 24 hodin denně tak, že automaticky sepne při poklesu teploty pod bod mrazu (–5 až +2 °C) nebo při detekci vlhkosti na venkovních čidlech. Venkovní topné kabely začnou „hřát“ po napadání vrstvy 2–8 mm sněhu (podle vlhkosti), voda pak drenáží odtéká do dešťové kanalizace.
Brány a branky
Jak jedněm brání plot ve vstupu, tak ho jiným musí umožnit. Součástí plotu jsou proto i vjezdové brány a vstupní branky. Kromě velikosti, tvaru a vzhledu je zde nutné vyřešit i způsob jejich otevírání. Nejčastěji se montují posuvné, automatické brány, kopírující část oplocení. Lze si vybrat ze dvou nejčastěji používaných řešení – samonosného nebo kolejnicového.
Optimální je montáž vhodného typu brány (a branky) souběžně s výstavbou plotu. Je výhradně na vás, hodláte-li se obtěžovat s otevíráním vjezdových vrat ručně nebo stiskem dálkového ovladače. Šířka vstupních vrátek záleží na způsobu provozu. Odvíjí se od šířky kočárku, invalidního vozíku apod. Doporučuje se 1,15 až 1,25 m.
Šířka vjezdových vrat závisí na šířce (mnohdy rovněž na délce) automobilu a na prostorových možnostech (někdy vozidlo nemůže vjíždět přímo, ale zešikma). Osobní vůz v každém případě potřebuje minimálně 2,40 m, vzhledem k jednodušší manipulaci je vhodné zvolit šířku od 2,80 do 3 metrů. Pokud si vyberete pojezdová vrata s elektromechanickým nebo elektrohydraulickým pohonem, vždy jen s alternativou manuálního ovládání v případě závady či výpadku proudu.
Zahradní plovárna
K běžnému standardu moderní rodinné výstavby patří i venkovní bazény. Není od věci připomenout, že: nádrž pro plavání by neměla mít menší rozměry než 600 × 250 cm s hloubkou alespoň 120 cm.
Nejlevnější variantu představují zapuštěné fóliové bazény (ve výkopu s betonovou podkladní deskou se postupně montuje nosná část stěny z tenkého plechu, zevnitř se pak natáhne PVC fólie a vana se pomocí suchého betonu spojí s terénem). Rozšířenějším typem jsou laminátové bazény (typové i na zakázku) a polypropylenové samonosné bazény, vyráběné svařováním. Existují i polystyrenové stavebnice z tvárnic na zámky, variantou jsou bazény tvárnicové.
Velikost bazénu samozřejmě souvisí s množstvím vody. Uvážíte-li, že 1 dm3 vody = 1 litr = 1kg, pak při velikosti 600 × 250 × 120 cm jde téměř o astronomická čísla. Objem 18 000 litrů = 18 000 kg (bezmála 20 tun), kde na ploše 15 m2 tlačí na jediný m2 více než tunová zátěž! Zanedbatelná není ani hmotnost samotné betonové vany, což představuje až 25tunové „břemeno“. Vsadíte-li plastový bazén do železobetonového lože, mohou nastat problémy s odlišnou roztažností plastu a stavebních konstrukcí.
Nejnovější komentáře