Následující dva díly řeší problematiku, jestli zasolování zdí je způsobeno vzlínáním nebo se do zdí dostává z ovzduší. Řešení tohoto sporu má významný dopad na boj s tímto degradujícím vlivem na zdi našich domů.
Pravda o solích ve zdech starých budov. Vlhkoměry, které ve skutečnosti měří obsah solí ve zdech pomocí vodivosti, jsou v podstatě na nic. Pokusme se toto odvážné tvrzení dokázat.
Výrobci vlhkoměrů tvrdí, že soli jsou ve stěnách přítomny, protože „vzlínající vlhkost“ stoupá po stěnách a přináší s sebou soli ze země. Naše půda je prý nasycena solemi – odkud, to nevím jistě – jako jeden ze zdrojů uvádějí zemědělská hnojiva. Těch uprostřed našich měst moc není. Porušená kanalizace je zdrojem – takže když se dělá průzkum „vlhkosti“, vždycky je dobré si dát pozor na porušenou kanalizaci s nevyhnutelným únikem močoviny – dusičnanů do okolní půdy.
Tvrzení výrobců
Tvrzení výrobců vlhkosti o tom, proč jsou ve zdech přítomny soli, jsou naprosté nesmysly. Doufám, že následující vysvětlení pomůže lidem pochopit, co se tam skutečně děje.
Proč jsou naše budovy plné solí?
Samotný vzduch, který dýcháme, je zatížen kyselými plyny. Nejčastěji jde o oxid uhličitý, těsně následovaný plyny na bázi síry a dusíku. Všechny tyto látky neustále reagují s našimi budovami, degradují jejich strukturu a vytvářejí soli.
Majitelé starších nemovitostí – pevných zděných budov – budou lépe znát drolící se kámen a omítku než majitelé domů postavených v nedávné době. Není to jen proto, že tyto materiály jsou náchylnější k poškození. V 19. a 20. století dominoval průmyslový růst – tisíce továrních komínů chrlily jedovaté výpary. Pravděpodobně lze říci, že v tomto období bylo ovzduší zatíženo kyselými plyny více než dnes – a škody na starých budovách byly tehdy větší. Nyní hlavní příčinu převzaly automobily a klesající emise jsou vyváženy stále rostoucím počtem osobních a nákladních automobilů, které chrlí výfukové plyny z dieselových motorů.
Kyselina uhličitá
Nejběžnější kyselinou je ta, která vzniká působením dešťové vody na oxid uhličitý – vzniká kyselina uhličitá. Právě tato kyselina je příčinou vzniku rozsáhlé sítě jeskyní pod mnoha vápencovými oblastmi Moravského krasu. Rozpouští uhličitan vápenatý – hlavní složku vápence – a vytváří hydrogenuhličitan vápenatý – známý spíše jako prášek do pečiva. Problémem je, že je velmi rozpustný – takže v okamžiku, kdy se vytvoří, odplaví se. A tak se kámen postupně rozpouští.
Problém je, že se to netýká jen vápence. Je to každý kámen nebo cihla, jejichž hlavním pojivem je uhličitan vápenatý. Takže jakýkoli „karbonátový“ kámen – například pískovec s kalcitovým pojivem, bude erodovat, protože se pojivo rozpouští. Proto se často setkáváme s pískovcovými bloky u základů zdí, které se mění v písek – zejména podél rušných silnic.
Oxid siřičitý
Komíny elektráren i přes mnohé investice stále vypouštějí oxid siřičitý. Je to stejný plyn, který reaguje s vodou a vytváří kyselinu sírovou. V minulosti to bylo v ještě mnohem větší míře a sloučenina se ukládala do zdí domů celá desetiletí. Tato látka vychází z výfuků aut a komínů a reaguje s uhličitany za vzniku sádry – síranu vápenatého, který je o něco méně rozpustný než prášek do pečiva, ale přesto se při dešti smývá. Na kameni může vytvářet krusty a puchýře, které chrání povrch, ale pod ním stále probíhá kyselý útok, který kámen dále změkčuje. Sulfátové reakce jsou poměrně složité, ale stačí vědět, že když vidíte krásný kámen staré budovy z měkkého vápence vyřezaný pod římsami a lištami – příčinou jsou pravděpodobně výpary z dopravy.
Kyselina dusičná
Existuje ještě jedna pěkně hnusná kyselina – kyselina dusičná. Vzduch, který dýcháme, je plný dusíku – a když se spojí s kyslíkem, vznikne oxid dusičitý. Ten reaguje s vodou za vzniku kyseliny dusičné. Poté probíhá podobná reakce jako u kyseliny sírové a uhličité – napadá slabou uhličitanovou strukturu stavebních materiálů – tentokrát však za vzniku dusičnanů, nikoli síranů.
Všechny tyto soli jsou velmi dobře rozpustné a snadno se odplavují – kámen tak pouze degraduje. Tyto mokré roztoky obsahující soli jsou schopny napadat kámen nebo zdivo. V období vlhkého nebo mokrého počasí se vsakují do zdiva – pronikají hluboko do kamenného zdiva skrze jeho póry, trhliny a kapiláry. To znamená, že vaše zdi nyní obsahují velké množství soli – a nepochází ze vzlínající vlhkosti. Může putovat dolů.
Co je to výkvět a jak jej ošetřit?
Výkvět je bělavý povlak, který se usazuje na stěnách a zdivu. Výkvěty jsou bělavé usazeniny, které vidíte na stěnách a zdivu. Výkvět není dobrým znamením, protože znamená, že kvalita stavebního materiálu nemusela být nejlepší.
V důsledku dešťů se rozpouštějí soli (jako sírany nebo hořčík, sodík, vápník a uhličitan vápenatý) přítomné ve zdi. Při odpařování se dříve absorbovaná voda spolu se solemi objeví na stěnách jako krystalizované skvrny nebo vrstva bílého prášku. Další příčinou výkvětů je sulfatace pyritů v jílu, která může způsobit oslabení malty a omítky stěn.
Častým prostředkem k ošetření výkvětů bylo čištění stěn silou tlakové vody. Protože jsou však soli rozpustné ve vodě, existuje riziko, že se dostanou zpět do zdi a po nějaké době se znovu objeví v podobě krystalů. Proto by první linií ošetření mělo být vykartáčování stěn tuhým kartáčem a zbavení se většiny bílé barvy. Poté může následovat tlakové čištění vodou, které zbytky soli ze stěn vymýtí.
Pokud jsou výkvěty způsobeny uhličitanem vápenatým nebo síranem vápenatým, bývá jejich odstranění kartáčem obtížnější. Poměrně silně ulpívá a těžko se odstraňuje kartáčováním. V tomto případě se doporučuje ošetření na bázi kyseliny. Po něm by mělo následovat kartáčování. Vždy je však vhodné nechat výkvěty před ošetřením vyvrcholit, protože jinak se s problémem budete potýkat znovu a znovu.
Obecně platí, že ideálním způsobem ošetření výkvětů je důkladné oškrábání místa nebo jeho vydrhnutí kartáčem. Jakmile je místo čisté, nátěr na bázi epoxidové pryskyřice. Ten zajistí, že vnitřní i vnější strana zdi bude chráněna před vlhkostí a opakovaný výskyt výkvětů bude zažehnán.
Závěrem lze říci, že výskyt výkvětů prokazatelně souvisí s přítomností vlhkosti ve stěnách. Kompletní hydroizolace zabrání nejen vzniku výkvětů, ale i dalším problémům, jako je vlhkost a plísně.
-jik-
Foto: iStock
Nejnovější komentáře