Objevení hlíny, rozvoj pecí pro její vypálení, představení glazování a způsoby tvarování cihel do forem sochařství, rozdělení profese mezi cihlářem a zedníkem a rozvoj komplikovaných vzorů vazby. To vše se odehrálo již ve starověku, který je tak pro cihlu jedním z nejdůležitějších období její historie. Vývoj cihly se však v tomto období rozhodně nezastavil. Naopak. S přibývající dobou a moderními technologiemi je čím dál rychlejší.

Při ohlédnutí zpět do historie lze říci, že cihla v nepálené formě spatřila světlo světa někdy v rozmezí 8500 až 7500 let před naším letopočtem. Je možné, že tomu bylo i dříve, ale k tomu neexistují spolehlivé prameny. Tvar i formát byl velice rozličný podle oblastí, od cihel kvádrového tvaru až po placaté cihly. Po dlouhou dobu byl vývoj beze změny, až do doby, kdy se ukázalo, že po výpalu má mnohem lepší vlastnosti a je trvanlivější a odolný i proti povětrnosti. To se projevilo i v rozvoji pálené střešní krytiny někdy kolem roku 2000 před naším letopočtem.

Ovšem skutečně dochované pálené cihly pocházejí ze starověkého Říma zhruba 400 let před naším letopočtem. Dalším významnějším obdobím z hlediska vývoje cihly se stává až průmyslová revoluce v 19. století. Od dob Říma až do průmyslové revoluce však probíhá postupné rozšiřování výroby cihel a v době středověku začala nahrazovat oblasti s nedostatkem stavebního kamene a většina staveb se tak začala realizovat z cihel. Přispěl k tomu i fakt, že dříve stavěné stavby v hustší zástavbě podléhaly rychle živlům a to především ohni. Nyní ale trochu podrobněji.

Cihlářství v neolitickém Jerichu

Při ohlédnutí zpět do historie lze říci, že cihla v nepálené formě spatřila světlo světa někdy v rozmezí 8500 až 7500 let před naším letopočtem. Je možné, že tomu bylo i dříve, ale k tomu neexistují spolehlivé prameny. Tvar i formát byl velice rozličný podle oblastí, od cihel kvádrového tvaru až po placaté cihly.8300–7600 před naším letopočtem – Na březích řeky Jordan se objevují nejstarší typy cihel. Jejich rozměry jsou přibližně 260 × 100 × 100 mm. Jsou tvaru bochníku chleba, obsahují bláto a vodu a jsou ručně hněteny do přibližně obdélníkového tvaru. Každá cihla se vysouší teplým středovýchodním sluncem a po ztvrdnutí je pokládána tak, aby vytvořila silnou stěnu. Jako malta se v té době používá bláto.

7300–6600 před naším letopočtem – V Jerichu se objevuje i druhý typ cihel, který je vyráběn podobnými postupy. Jejich rozměry jsou 400 × 150 × 100 mm, odpovídají tvaru rybích kostí a na své horní části mají pro ně charakteristické otisky palců.

Pálené cihly v Mesopotamii

5900–5300 před naším letopočtem – V druhé periodě období Ubaidu se pro výrobu cihel začínají používat dřevěné formy. Kolem roku 3000 před naším letopočtem se tyto formy rozšiřují i do Egypta.

5000–4500 před naším letopočtem – Starověká Mesopotamie začíná objevovat pálené cihly. Vzhledem k náročnosti výroby se však vyskytují velmi vzácně. Pro horké klima, které zde převládá, jsou adekvátní a ekonomicky přijatelnější cihly nepálené. Větší počet pálených cihel se začíná objevovat v letech 3100–2900 před naším letopočtem.

2111–2003 před naším letopočtem – Pro svoji sílu a zdánlivou trvalost se v období starověku stávají pálené cihly symbolem věčnosti. Jedná se o natolik hodnotný stavební materiál, že se používá pouze pro chrámy, paláce, domy bohů či králů. Během těchto let je možné za kus stříbra koupit 14 400 nepálených cihel nebo 504 cihel pálených. I o mnoho dalších let později, v Babylonu, ve kterém bylo cihlářství na velmi vysoké úrovni, stály v letech 612–539 před naším letopočtem pálené cihly dva až pět krát více než cihly nepálené.

Brána Ishtar, Babylonie (Foto: Shutterstock)

Glazované cihly v Babylonu

604–562 před naším letopočtem – Během vlády krále Nebuchadnezzara II. dosahuje Babylon vysoké architektonické úrovně. V celé říši vzniká spousta zajímavých staveb. Jsou jimi nejen Visuté zahrady, jež jsou jedním ze sedmi divů světa, ale rovněž letní palác, na kterém byly použity umělecky tvarované a glazované pálené cihly. Cihly se k sobě skládají a dávají se mezi ně prkna nebo palmové listy, které simulují maltu a zabraňují jejich přilnutí. Poté se ručně vyřezává jejich tvar, probíhá sušení a následně vypalování. Jako poslední probíhá glazování.

Nejstarší publikace o cihle

Kolem r. 100 před naším letopočtem vydává římský architekt a inženýr Marcus Vitruvius Pollio stavební manuál, jenž je dnes nejstarší dochovalou publikací, ve které je zmíněna cihla. Manuál obsahuje deset knih o architektuře a zůstává nejhodnotnějším písemným zdrojem pro Římskou architekturu a historii konstrukce staveb.100 před naším letopočtem – Římský architekt a inženýr Marcus Vitruvius Pollio vydává stavební manuál, jenž je dnes nejstarší dochovalou publikací, ve které je zmíněna cihla.

Manuál obsahuje deset knih o architektuře a zůstává nejhodnotnějším písemným zdrojem pro Římskou architekturu a historii konstrukce staveb.

Vitruviusových deset knih se zabývá všemi aspekty Římské architektury od vzdělání architektů, typů a uspořádání dekorací přes stavební materiály, vytyčování měst, výrobu vojenských strojů až po kanalizaci, a dokonce i astronomii.

Cihla a dlažba je zmíněna pouze na pěti místech.

Text: Jiří Kučera, šéfredaktor časopisu Stavitel, Foto: Shutterstock; Archiv

logo MessengerPoslat Messengerem