Pouhé konstatování, že ve stavebnictví chybí prakticky všechny profese, je sice pěkné, ale nic se tím neřeší. Cihlářský svaz Čech a Moravy oslovil vybrané zástupce středních odborných škol a učilišť a pokusil se monitorovat, jak jsou jejich názory, co je pálí, co zvládají a kde by se co mělo zlepšit.

Rozhovor s Ing. KARLOU LABUDOVOU, ředitelkou Střední průmyslové školy stavební, Opava, příspěvková organizace:

Současnou bariérou ve stavebnictví je právě nedostatek kvalifikované pracovní síly. Daří se vám plnit obory podle vašich představ?

Budu stručná - NE.

Jakými cestami hledáte studenty?

Propagujeme naše obory přímo na základních školách i u nás na škole, kde žáci přijíždějí. Pořádáme soutěže pro žáky základních škol, dny otevřených dveří, inzerce a účastníme se mnoha dalších akcí určených pro žáky základních škol, kde máme možnost představit obory, které nabízíme. A samozřejmě především se snažíme, aby naši absolventi byli uplatnitelní na trhu práce, což znamená spokojení a šířili tuto spokojenost mezi ostatní potencionální zájemce.

Kde pociťujete největší propad zájmu? O které obory je nejnižší zájem a o které naopak největší?

Nejmenší zájem je v současnosti o obor Geodézie a katastr nemovitostí, největší pak o zaměření Pozemní stavitelství a architektura. Geodet a geoinformatik bude tedy asi za pár let ohrožený druh placený zlatem.

Daří se vám propojovat výuku s praxí v konkrétních firmách?

Ano, spolupracujeme s mnoha firmami v celém regionu, kde naši studenti vykonávají souvislou praxi. A nejde jen o stavební či geodetické firmy, ale také stavební či katastrální úřady, projekční ateliéry a obce, prostě všude tam, kde naši absolventi mohou po ukončení studia najít uplatnění.

Jaká je „úmrtnost“ během studia?

Podívejte, pokud si chceme udržet nastavenou úroveň absolventů, úmrtnost vždycky bude. Všichni jsou po zásluze odměněni. Ti, kteří skutečně chtějí studovat, zcela jistě dovedou své studium do zdárného konce. Na druhou stranu ti, kteří pracovat nebo učit se nechtějí, nemohou ve studiu pokračovat, protože všichni chceme, aby naši absolventi odváděli dobrou práci.

Dělali jste si někdy průzkum toho, kolik absolventů zůstane v oboru?

Oficiální průzkum jsme nedělali, ale protože se s našimi absolventy stýkáme třeba na jejich třídních srazech, víme, že převážná většina zůstává v oboru. Odhaduji to tak na 80 %. Abych byla konkrétnější, například v pátek jsem se setkala s 15 bývalými studenty, kteří absolvovali před 10 lety a dva z nich nepracují z oboru, z toho tedy vyplývá, že 87 % zůstalo u profese. A takto to bývá plus mínus téměř vždy. Obory, které nabízíme, mají široký záběr uplatnění, naši absolventi pracují jako přípraváři staveb, rozpočtáři, stavbyvedoucí, správci budov, investiční technici, projektanti, architekti, technici, statici, energetičtí specialisté, bezpečáci, stavební nebo investiční dozory, geodeti, geoinformatici, referenti stavebních nebo katastrálních úřadů, majitelé firem a mnohé další.

Pociťujete nízkou prestiž stavebnictví? Děláte něco pro její zvýšení?

Nemyslím si, že stavebnictví jako obor má nízkou prestiž, vždyť všichni jezdíme obdivovat architekturu do mnoha metropolí a tím nemyslím jen historické stavby, ale i ty moderní. To by bez stavařů nešlo a koneckonců i všechny ostatní firmy by bez stavařů neměli kde své profese provozovat. Co si myslím je to, že atraktivita pracovat v tomto oboru je nízká. Vždyť co firmy ve stavebnictví svým zaměstnancům velmi často nabízí? Práci za jakýchkoli klimatických podmínek, žádné standardy sociálního zázemí, sezónnost, často dlouhodobý pobyt mimo své bydliště a tedy odloučení od rodiny, žádné benefity (stravenky, příspěvky na sport či kulturu, možnost práce z domu…) a k tomu často plat, který také není právě ohromující. Takže pokud toto vše chcete podstoupit, musíte mít tu profesi skutečně rád.

Myslíte si, že si stavební firmy začínají uvědomovat nedostatek lidí na trhu a absenci nastupující generace a samy přicházejí na školy s návrhy na řešení?

Ano, stavební firmy si uvědomují nedostatek lidí na trhu práce, ale samy se zajímavými návrhy řešení nepřicházejí. Na druhou stranu mnoho firem je nakloněno ke spolupráci, pokud je sami oslovíme. Co se týká spolupráce v rámci praxí, tam jsou ochotny ke spolupráci všechny firmy a podle mne to vyplývá z problému nedostatku pracovníků, se kterým se v současnosti firmy potýkají. Některé firmy jsou ochotny spolupracovat také v rámci odborných přednášek pro naše studenty a učitele, jiné spolupracují na dnech otevřených dveří nebo jiných propagačních akcích, vyhlašují různé odborné soutěže pro studenty středních odborných škol apod.

Máte dostatek prostředků – materiálních i personálních - na to, abyste dokázali předávat studentům nejnovější poznatky v oboru? Je dostatečná vazba učitelů na praxi ve firmách?

Určitě je stále co zlepšovat, ale domnívám se, že dokážeme předávat studentům nejnovější poznatky v oboru. Jednak se sami stále vzděláváme, jednak využíváme odborné firmy ke školení či přednáškám jak pro studenty tak učitele i přímo ve škole. Spolupracujeme jak s firmami, tak s vysokými školami. Pravdou je, že jde o náročný proces, protože vývoj jde stále kupředu. Někdy se stává, že máme zájem o určitý typ individuálního zaškolení, ale firmě se to nevyplatí. Také veškeré evropské projekty pro školy zaměřené na vzdělávání podporují pouze DVPP, což vlastně nikdy není odborné vzdělávání, které my potřebujeme, ale s tím my mnoho nenaděláme. Nicméně jsem přesvědčena, že úspěchy našich studentů například v soutěžích celostátního charakteru o mnohém svědčí. Koneckonců nejen celostátního charakteru. Právě zítra nám dva studenti odlétají na „Beijing Association for Science and Technology“ do Pekingu. Jde o akci pořádanou Pekingskou asociací pro vědu a techniku, na kterou byli studenti vybráni na základě své práce vypracované dle požadovaného zadání. Co se týká materiálního vybavení, tak se samozřejmě snažíme, ale je to neustálý boj, protože jen vybavení školy počítači, které je nutno neustále upgradovat, není právě snadné. A to nemluvím o geodetických přístrojích. Ale nestěžujeme si a díváme se stále dopředu, případně se snažíme nahlédnout za obzor.

Text: Jiří Kučera, Foto: Archiv

Čtěte také:

MLADÍ STAVBAŘI NEMÍŘÍ DO ODVĚTVÍ, část 1.: O budoucnosti oboru se rozhoduje právě nyní

MLADÍ STAVBAŘI NEMÍŘÍ DO ODVĚTVÍ, část 2.: Nedostatek učňů ve stavebnictví

logo MessengerPoslat Messengerem