Stavba, která využila poslední příležitost ke změně

Nová budova od ateliéru Pelčák a partner architekti vytvořila z univerzitního kampusu v Ústí nad Labem urbanistický celek, který se zapojil do textury města. Vznikly tu prostory a vazby s jednoznačným charakterem: náměstí, louka, park, promenáda, brána, městské schodiště, terasa… Velký formát stavby nepostrádá lidské měřítko díky plastické rytmizaci okenních otvorů, a především plášti ze světlých cihel, který ji opticky odlehčuje, aniž by jí ubíral na tělesnosti.

Stavba Centra přírodovědných a technických oborů UJEP vytvořila důstojnou dominantu i veřejný prostor v kampusu, který vzniká na místě krajské nemocnice už třicet let. Dosud se jednalo spíše o postupné přestavby či rekonstrukce nemocničních budov. Výsledkem je směsice staveb různorodé architektonické úrovně. Místo pro veřejné prostranství, které by se mohlo stát srdcem kampusu, mezi nimi nezbylo. Tuto situaci objekt CPTO změnil a takřka na poslední chvíli zachránil, co se dá.

Poslední příležitost ke změně

Převážnou část nemocničního areálu tvořily budovy ve stylu umírněné moderny nové věcnosti, oblíbené německými architekty nejen na severu Čech. Patřil k nemnoha kvalitním architektonickým a urbanistickým počinům ve městě. Přežil bombardování za druhé světové války i socialistickou éru, na přelomu tisíciletí se však nepodařilo prosadit povědomí o jeho kvalitách a přínosu pro obraz města. Po úpravách a přestavbách, které byly spíše účelové a účelné než koncepční, došlo v roce 2013 i na demolici ceněné budovy chirurgické kliniky. V kampusu tak vznikla rozsáhlá parcela a zřejmě poslední příležitost k výraznému architektonickému vkladu do jeho struktury. Vedení univerzity se naštěstí této příležitosti chopilo a vypsalo na projekt nové budovy architektonickou soutěž. Ukázalo se, že námaha i náklady, spojené s jejím pořádáním, se univerzitě i městu bohatě vrátí.

Průhledy na náměstí i do zelených svahů

Novostavba uzavírá jižní hranici kampusu a tvoří jeho dominantu. Jižní fasádou hledí do údolí Labe a svou elegantní věcností vede pomyslný dialog se správní budovou Spolku pro chemickou a hutní výrobu (nyní Spolchemie) od drážďanské kanceláře Lossow & Kühne z konce 30. let 20. století, která stojí ve městě.

Budova na půdorysu písmene L má protáhlé křídlo uložené po vrstevnici. Kratším převýšeným křídlem vymezuje nádvoří či náměstí, které je největší otevřenou plochou v kampusu. Areál, stísněný ve svahu, tak získává vzdušnost a velkorysý veřejný prostor. Náměstí působí monumentálně, ale jistě se stane i oblíbeným pobytovým místem. Průhled v parteru nové budovy propojuje náměstí s protějším zalesněným svahem na labském břehu, který jako by se díky tomuto zarámování pohledu ocitl blíže, než ve skutečnosti je.

Budovou prochází široké schodiště. Vede z parteru na spodní terasu a nabízí další možnosti, jak vychutnávat výhled: převýšené stupně po straně schodů, zopakované i ve foyer, vybízejí ke spočinutí a za horkých dní budou vítaným stinným útočištěm. Relaxaci podporuje i velký formát oken, resp. prosklené stěny menzy v přízemí. Také její prostor se na jižní straně otevírá do údolí Labe. Na severní straně nabízí výstup na náměstí s možností venkovního stolování.

Zdrženlivý a na první pohled konzervativní vzhled budovy, který je pro Petra Pelčáka charakteristický, není v rozporu s prostorovým řešením, odpovídajícím současnému životnímu stylu. Propojení interiéru budovy s blízkým i vzdáleným exteriérem dosahuje mimořádné úrovně.

Architektonické a prostorové řešení

Architektura stavby je konkrétní ve své figuře, materialitě a prostorové struktuře. Utvářena je jasným ustavením objemů a povrchů i hranice mezi vnitřním a vnějším. Tato jednoznačnost neomezuje, průhledy, obrazy a perspektivou generuje bohaté prostorové vjemy. Současně je architektura stavby tvořena abstrakcí. A to proto, aby byla lapidární. Jde přece o stavbu v parku. Abstrahovány jsou motivy okenních výplní, které skrývají plné parapety i okenní rámy. Základní prvek fasády – okno – je svým měřítkem antropometrické. Jeho multiplikací v geometrickém řádu však vznikl celek s měřítkem velkého města či krajiny.

V delším křídle objektu jsou pracovny pedagogů, v kratším učebny a laboratoře. V místě jejich průniku autoři umístili vertikální jádro a navazující respirium s výhledem na město a do údolí Labe. I prosklená šachta výtahů otevírá schodiště do respiria a k výhledům. Největší přednáškové místnosti se nacházejí ve vstupním podlaží, další velké učebny o patro níže. Obě přízemní podlaží spojuje patrová vstupní hala.

Půdorysný tvar stavby a její umístění vychází z geometrie kampusu i původního nemocničního areálu. Její objem vytváří figuru rozeznatelnou v obraze města, čelo stavby vytváří výrazný motiv při příjezdu z centra.

Fasáda z cihel

Plasticita pláště – šikmé plochy meziokenních pilířů – neodkazuje pouze k Lehmannově ústeckému paláci Riunione. Řeší poměr plného a proskleného povrchu a jeho zastínění vůči západnímu slunci.

Fasádu tvoří sestava částečně zkosených meziokenních pilířů, oddělených průběžnými římsami. Dvoupodlažní sokl je plochý, členěný okny a výkladci. Fasáda soklu je předsazená s větranou mezerou, tvoří ji desky upevněné k hliníkové nosné konstrukci.

Celý dům je obložený keramickými taženými pásky (klinker). U typických podlaží byl využit zateplovací systém z minerální vlny. Okna soklu a výkladce jsou hliníkové, v patrech plastová, rámy oken jsou skryté za konstrukcí fasády. Typické okno sestává z užší otevíravé a širší fixní části, ty jsou oddělené sloupkem z kompozitního hliníkového plechu s integrovanými vodicími kolejnicemi exteriérových žaluzií. Parapety oken, atiky a část pilířů jsou obložené lakovaným sklem lepeným na hliníkovou podkonstrukci.

FOTOGALERIE:

-red-
Foto: Filip Šlapal

Článek byl publikován v časopise Materiály pro stavbu 5/2021